Duben 2008


Patero Bestií-14. Kapitola

29. dubna 2008 v 20:50 | kokkki=) |  Patero Bestií- 2. Díl
Blížili jsme se k paláci nesmrtelného vládce. Každým mávnutím křídel jsme byli blíže a blíže k našemu cíly.
"Zpomal!" zařvala jsem, aby mne Elliot slyšel. Tázavě se na mě podíval a já jen ukázala dolů. Elliot pohodil hlavou, až odlétlo několik jisker. Na cestě přímo pod námi jsem psatřila malou holčičku. Seděla na bobku a usedavě plakala. Přistáli jsme kousek stranou. Řekla jsem Elliotovi, aby chvíli počkal, aby ji nevyděsil.
"Copak je, stalo se ti něco?" zeptala jsem se a natáhla ruku k ní. Dívka se bleskově postavila. Měla děsivě bílé rty a kotrastně rudé oči. Políbila mne na rty, než jsem se stihla vzpamatovat, ležela jsem paralizována na zemi neschopna pohybu. Elliot se proměnil zpět do lidské podoby a vyběhl za mnou. Mrštil po dívce ohnivou koulí. Prudce máchla rukou a změnila silnou vlnou její směr tak, že magie narazila do skály za ní, kde po sobě nechala hlubokou díru. Tlaková vlna jí narazila do zad. Vlasy jí divoce vlály, ale nepohnula se ani o krok.
"Co seš zač!" zařval Elliot.
"Předposlední z Patera bestií," řekla chladně. Její pohled byl mrazivě chladný, každý její pohyb byl plnný nepřívětivosti a zatrpklosti.
Pomalu jsem otevřela oči a zamrkala. Kouzlo přestalo působit a já se mohla rozhlédnou kolem. Elliot uskakoval jedné ráně za druhou a sám se pokoušel odhalit její slabiny. Oba již byli lehce pomačkaní. Obličeje, ruce….samý škrábanec a podlitinu. Elliotovi už vůbec nevadilo, že se pere s malou holkou. Vypadalo to, že má nad ním stejně navrch. Setřela jsem si ukazovákem zvláštní mast ze svých rtů, kterou mne na několik chvil vyřadila z boje. Nikdo si mne nevšímal. Všude létali ohnivé jiskry následované ledovými střepy, které se pod náporem ohně rychle začaly měnit ve vodu, jež v potůčkách stékala na všechny strany. Připlížila jsem se k ní ze zadu. Elliot si mne konečně všiml, ale nedal na sobě nic znát. Ze zadu jsem ji chytila pod krkem a volnou rukou jí nanesla barvu na rty. Okamžitě klesla k zemi stejně, jako předtím já. Na ní to však mělo jiný vliv. Začala se roztékat, až z ní zbyla jen černá louže pod našima nohama. Elliot si oddechnul a na chvíli se posadil.
"Tys mi ale nahnala strachu," řekl trpce. Přešla jsem k němu a objala ho kolem krku. Byl čas vyrazit. Už zbývá jen Aspide s Nesmrtelným vládcem….
Čím, blíže jsme byli jeho pevnosti, tím větší neklid jsem cítila v srdci. Zaslechla jsem to píseň flétny, která se mi rozezněla v hlavě a nešla setřást. Několikrát jsem sebou škubla. Snažila jsem se tomu zvuku vzepřít, ale mé ruce vystřelily vpřed a chytili Elliotův krk. Elliot zatřepetal křídli a zděšeně se otočil. Mé ruce tiskly jeho hrdlo. Docházel mu kyslík, nemohl popadnout dech. Začali jsme se střemhlav řítit k zemi. Žíily a šlachy my vystupovaly nad svaly, jak jsem se snažila elliota pustit, ale nešlo to. Najednou hudba utichla a já mohla uvolnit svůj stisk. Elliot na poslední chvíli vyrovnal pád a vrávoravě přistál. Proměnil se do lidské podoby. Klesl na kolena, rukama se podepíral, aby neupadl a zrychleně dýchal.
"Zbláznila ses?!" zařval vztekle.
"Ta hudba…"
"Jaká hudba?!"
"Tys to neslyšel?"
"Co jsem měl slyšet?! Snažila ses mě zabít!"
Jsem snad blázen?
Brzy jsem se přesvědčila, že slyšiny nemám. Kdykoli jsem slyšela tóny flétny, přestala jsem se ovládat. Elliot si během několika dalších dní zvykl, nijak to nekomentoval, věděl, že za to nemůžu. Čím blíže jsme byli nesmrtelnému vládci, tím mne více píchalo u srdce. A nebylo to jen strachem o děti. Věděla jsem, že jeden z nás zemře, ne-li oba. Mám pocit, že to každopádně nemám šanci přežít. Musíme spěchat. Musím Aldena s dariou zachránit za každou cenu.
Alden s Dariou se mezitím prodírali křovinami. Chvílema chodili potoky, či říčkami, aby tak po sobě zanechali co nejméně stop. Alden ulovil zajíce. Vykuchal ho, vykostil a v dlani ho opekl jako na grilu. Daria se s chutí zakousla do propečeného masa. Ani Alden se nenechal dlouho pobízet. Hltal svůj díl a nespouštěl při tom oči ze své sestry. Špicoval uši, jestli nezaslechne nějaký podezřelý zvuk. Nic.
"Na co myslíš," zeptala se ho sestřička.
"Na mámu," přiznal Alden. "tak moc mi chybí….i táta. Konečně jsme ho našli a zase jsme se museli rozloučit. Ani to ne."
"Já taky, nemůžu na ně přestat myslet. Uvidíme je ještě někdy?"
"Určitě, vím to, najdeme je a pak budeme spolu…navždycky. Už nebude žádné loučení, slzy ani strach z toho, co bude zítra. Nebudeme muset utíkat, ani se skrývat. Budeme doma žít spolu šťastní….Jaké to asi bude? Nemuset se skrývat před nikým….jen žít…."
"Nevím, ale už se těším, až bude po všem. Stýská se mi." Po tváři jí skanula jediná slza, kterou rychle setřela. Alden si sedl vedle ní a objal ji kolem ramen.
"Už brzy budeme svobodní…" zašeptal.
Chtě- nechtě, museli jít dál. Daria začala klopýtat, únavou se jí klížili oči. Navíc z dlouhých pochodů měla rozedřená chodidla. Upadla. Alden ji vzal na záda a lehce vrávoravým krokem šli dál. *Mami, mami, kde jsi, slyšíš mě?* Neustále se snažil spojit telepaticky se svou matkou. Marně. Nesmí se zastavovat, nebo je po všem. Snaží se jít stále dopředu. Nedívá se nalevo ani napravo. Jen jde stále vpřed. Nemyslí na bolest svalů ani na únavu, která mu vytrvale klíží víčka.
Pro nás bylo nejdůležitější, že už zbývá jen Aspide a nesmrtelný vládce. Možná Liffeles, ale ti se nás od posledního střetnutí nepokusili zabít. Aspide je poslední z patera bestii. Nikdy ho nenecháme vyhrát. Potřebuju novou peněženku. Přistáli jsme na vysokém pahorku. Elliot si potřeboval odpočinout. Přeci jen, letěli jsme dlouho. Sledovali jsme západ slunce. Vychutnávaje si ten krásný pohled. Seděli jsme opřeni o balvan. Cítila jsem jeho zrychlený dech, byl hodně zadýchaný. Políbila jsme ho na krk. Viděla jsem, jak mu naskakuje husí kůže a začíná rudnout. To byl pro něho nečekaný výpad=). Byla jsem tak šťastná, že nejsem sama a že se mne vydal tehdy hledat na počátku téhle výpravy. Odhrnula jsem mu vlasy z čela a podala lahev s vodou. Vděčně ji přijal a dlouze se napil. Zavřel lahev a uklidil ji do batohu. Políbil mne na čelo a dlouze se mi zadá´íval do očí.
"Miluji tě," zašeptal.
"Já tebe taky."
Nastala noc a mi se utábořili. Brzy ráno zase vyrazíme na cestu. Kdo ví, jak je to ještě daleko. Když jsem konečně usnula, slyšela jsem hlas. Byl tichý, vzdálený. Někdo mne volal. "Aldene!" vykřikla jsem a prdce se posadila.
"Co se stalo?" zeptal se elliot a otevřel jedno oko.
"Slyšela jsem ho, Aldena, tvého syna, Elliote. Jsou naživu, jsou v pořádku, vím to!" pobíhala jsem po táboře a bleskově balila věci. Ještě nezačalo svítat, ale museli jsme už jít. *Jsou v pořádku, jsou v pořádku, jsou v pořádku,* znělo mi v hlavě jako požární zvon.

Hodnocení mého blogu od bouyo-chan=)

29. dubna 2008 v 20:47 | kokkki=) |  Moje ocenění
1.Zahlavie :
No ze zahlavim to bude tezsi totiz no vubec se nehodi ani k menu a ani ke pozadi...Ale alespon barevne je to trochu lepsi...
/5
2.Stranka :
Toto bude Uz Lepsi no sice se ta modra k topmu cerno oranzovemu zahlavi vubec nehodi ale to je dobre...A libi se mi ze pismo je cervene a pozadi v menu je cerno cervene...
/5
3.Kategorie :
Rubrik je vela asi bich udelala rozcestniky....
/5
4.Menu :
Menu je Fajn Celkem to de k tomu zahlavi...A zlta a cervena k sobie ladi...
/5
5.Obsah :
Anime manga a Fantasy..Jasne ze to je :
/5
6.Clanky :
Plne Obrazku textu clanky jsou mooc mooc moc dobre :
/5
Celkem : 26,5/30

Patero Bestií-13. Kapitola

14. dubna 2008 v 19:39 | kokkki=) |  Patero Bestií- 2. Díl
"Co je tohle," zeptal se najednou Elliot. Drže v rukou křišťalovou kouli- jak jinak to také pojmenovat, že? Vypověděla jsem mu vše, co jsem zatím zjistila a vysvětlila mu, proč jsme se plahočili plantážemi až přes písečné duny severní pouště. Otáčel si kuličku v dlaně a nahlížel do jejího modrého nitra. "Nic nevidím," řekl nakonec. Zkusila jsem ji položit na pařez, ale okamžitě se začala kutálet kamsi stranou. "Který hovado," vykřikl Elliot, když tak-tak chytil kouli a stiskl ji pevně prsty. "napadlo udělat něco tak křehkýho kulatý!" nadával.
"Možná, že proto se tomu říká křišťálová koule," podotkla jsem. "Musíš uznat, že by znělo opravdu blbě, kdyby to byla křišťálová krychle, nebo kvádr…"
"Nikdy tam stejně nebudeme včas," řekl Elliot hrabaje rukama do žlutého písku.
"Nápad by byl," řekla jsem po chvíli. Tázavě se na mě podíval. "Když se proměníš ve fénixe, můžeš letět a já bych ti mohla sedět na hřbetě…"
"Vždyť bych ti mohl ublížit," zavrhl nápad mávnutím ruky.
"Když v tom jediném místě stáhneš horkost na nejmenší možné minimum, pak bych to mohla zvládnout, a navíc, sám jsi to řekl: nezbývá nám mnoho času."
Chtě nechtě, proměnil se v ohromného fénixe a nastavil křídlo, abych se mohla uvelebit na jeho zádech. Ani to moc nepálilo.
"Jsi těžší, než se zdáš," řekl jenom, odrazil se silnýma nohama od země a vzlétli jsme. Trochu jsem ho kopla za tu drzou poznámku. Elliot udělal vývrtku a uháněli jsme směrem k severu. Santu asi nepotkáme, aleurčitě najdeme někoho, komu mám sto chutí zlomit vaz.
"Vydržte!" v duchu jsem jim poslala vzkaz. Nikdo neodpovídal. "Už letíme…"
Daria vyčerpaně sedla podél zdi a zhluboka dýchala. Hrabali už několik dní, ruce měla od krve, ale Alden stále nepřestával. Náhle narazil lžící o něco tvrdého. Začal hrabat ještě usilovněji. "Sakra!" zařval vzekle, když narazil na pevnou kamennou zeď. "Všechno bylo nanic!" zasténal a vylezl z hluboké jámy. Odhodil si vlasy z čela a zhluboka dýchal.
"Myslíš, že pro nás přijdou?" zeptala se najednou Daria.
"Samozřejmě, určitě jsou už na cestěm" objal ji Alden kolem ramen. "Jen nás musí napřed najít…" chlácholil ji, ale sám začínal pochybovat. Těžko šlo v podzemí odhadnout čas, ale podle toho, kolikrát jim kočičími dvířky pevných dubových dveří odhadoval, že jsou uvězněni již týden.
Krev se v něm vařila. Jeho divoká povaha se potřebovala vybít, ale nešlo to. Bez kouzelné moci se cítil tak zranitelný a nechráněný. *moment* blesklo mu hlavou. *magii pořád mám….* řekl co má v plánu své malé sestřičce, ale ta jen nesouhlasně kroutila hlavou. "Zabiješ se!"
"Když do perel pustím veškerou svou sílu, snad se mi je podaří zničit…To je naše šance."
"Zabiješ se!" zopakovala Daria.
"Jsem synem svého otce a matky. Vím, že by udělali to samé a ty to víš taky! Kdo ví, za jak dlouho nás najdou a nechci, aby je vlákali do pasti…" Poodstoupil kousek dál od své sestry a vyvolal takovou sílu ohně, jaké jen byl schopen. Téměř ve stejný okamžik celým jeho tělem jako blesk projela elektřina. Nepřestával. Smrtelný proud probíjel celým jeho tělem. Z úst mu vycházela pěna, házel sebou na podlaze, aniž by se pamatoval, že upadl. Víc a víc magie proudilo korály, které ji zase vracely zpět do jeho těla s ničivým účinkem. Daria kvílela opřena o studenou zeď. Natáhla k Aldenovi ruku, ale ten se jen vzepřel na rukách. "Zpátky," vykřikl. Rychle ruku stáhla zpět a mohla jen sledovat, jak se mučí. Nelidský řev trhající uši se mu vydral z hrdla. Perly začaly narudle zářit a začaly se objevovat praskliny. Náhle se ozval zvuk tříštěného skla, když perly explodovaly a doslova se rozpadly v černý prach.
Alden ležel na zádech a snažil se nabrad vzduch do rozbolavělých plic. Oči měl nateklé. Měl pocit, že svaly, šlachy….během několika okamžiků explodují. Vlasy mu trčely do všech stran a z uší tekla krev. Daria kvílela na podlaze a stále si zacpávala rukama uši před výkřiky bolesti svého bratra. Alden pomalu vstal, přešel ke své sestře, chytil za její perle a do ruda je rožhavil opatrně, aby Dariu nezranil. Za několik minut byla i Daria zbavena svého prokletí. Alden vlezl do díry, vyvolal magickou energii, kterou rozprášil tlustou zeď před sebou. Vzal Dariu na záda. Běželi chodbou, kterou stále rozšiřoval dalšími a dalšími výbuchy.
"Já-já můžu jít sama, bráško." Zapištěla mu slabým hláskem do ucha.¨
"Jsi pomalá. Chytli by nás. Už asi stejně ví, že jsme pryč, teda pokud nepřišli nejen o mozek, ale také o sluch. Za nimi se ozval štěkot psů.
"Je to tady." Řekl Alden a zrychlil tempo. Konečně sepři jednom z výbuchů zahlédl prosvítat místy světlo. Ještě jedna rána a ocitli se v tmavém lese. Prchali dál. Větvičky je šlehaly do tváří, ale neodvažovali se zastavit. Zapadající slunce nebylo přes hustý les vůbec vidět, ale Alden poznal, že se smráká a že za chvíli bude noc. Vytí psů bylo slyšet stále blíž. Prošli potokem, aby tak získali trochu víc času. Přeběhli přes rozlehlou mítinu, kde suprostřed stál staletý dub, jehož větve by ani neobejmuly. Rychle vysadil Dariu nahoru. Podala mu ruku. Alden se vyhoupl a dopadl těsně vedle ní.
Skryti větvemi sledovali smečku s bandou posluhovačů Nesmrtelného vládce, jak právě vbíhaly na mítinu. Alden popadl klacek, který našel suchý zapleten ve větvičkách a Daria ho pomocí energie poslala na opačnou stranu, kde byli. Klacek nechala s rámusem prasknout. Poskoci popadli psy za obojek a táhli je pryč od nich nevšímaje si jejich protestů a očí upřených na strom jen dvacet metrů od nich

Patero Bestií-12. Kapitola

10. dubna 2008 v 19:31 | kokkki=) |  Patero Bestií- 2. Díl
Tělo jsem měla pokryté škrábanci, které nepříjemně pálili. Nevěděla jsem, kde je mám hledat. Sedla jsem si na kámen vedle pěšiny. Když jsem ucítila něco tvrdého v kapse džínsů. Mé prsty uchopily studený předmět tvaru míčku. Drželaj sme ho před očima. Fascinovala mne záře, která z koule vycházela. Málem jsem ji upustila, když se v ní začaly formovat tváře Aldena a Darii, jak je vlečou směrem na sever plantáží, přes Hagrarskou poušť. Musí to být klam, jak by mi ta koule mohla ukázat, kde právě jsou. Možná ukazuje, co bude, nebo co se děje…..
Každopádně v ten okamžik jsem byla ochotna rysknout cokoli. Devět stínů mne obklíčilo. Zastavila jsem se a natáhla ruce před sebe. Pět z nich drželo trojzubé dýky a ostatní dlouhou kosu jako samotná smrt.
V okamžiku prvního nárazu jsem pochopila, kdo je cvičil. Silní, nemilosrdní, stejní jako on. Kolik ještě zničí lidí, než bude spokojen…Rose jen tak tak minula mé předloktí. Srazila jsem ji k zemi. Ostatní Liffeles, jako by se naokamžik zarazili a pohlédli na Rose, která ležela na zemi.
"N-nechtěla jsem…" koktala jsem. Cítila jsme se docela mizerně, byla tak malinká. Jejich utápený pohled ve mně vzbuzoval naději, že ještě nejsou ztraceni nadobro, Ještě se můžou změnit…."Nechci s vámi bojovat! Dost!" snažila jsem se je zastavit, ale to jen přidalo na jejich zuřivosti. Tristan se náhle objevil přímo přede mnou a vší silou mě nakopl do žaludku. Vyplivla jsem cákanec, který se mu rozprskl o hábit a zanechal na něm velkou slizkou skvrnu. Tristan sebou škubl, zkřivil tvář a řítil se na balvan pod námi. "Co to.." stihla jsme jen.
Elliot skočil z protější větve, masírujíc si klouby pravé ruky. Vyslal ohnivý proud proti Columbovi, kterého magie zasáhla na prsou a sežehla ho. Změnil se v sochu, která se jen o několik okamžiků později rozpadla v prach.
"Nééééééé….!!!" Křičela jsem společně s Liffles. Elliot zmaten skočil po KateVyvolal meč Bouří, míříc jí rovnou na srdce. Přivřela oči, očekávající bolest, ale nic se nedělo. Otevřela oči. Padla jsem před ní na kolena držíc se za bok, ze kterého se valila krev. Elliot upustil meč přiběhl ke mně, a poklekl a jedno koleno.
"Proč jsi to udělala..??" zeptala se Kate neschopna slova. I ostatní na nás vytřeštěně hleděli, nevěděli, co na to říci.
"P-protože v-vám v-věřím….ž-ž-že máte j-ještě n-naději…." Marco s Alexandrem na sebe kývli a spolu s ostatními popadli raněné a zmizeli. Rána se začala stahovat, postupně se zcelovala, než úplně zmizela. Elliot chytil králíka a nechal mne vypít jeho krev. Když jsem se probrala, ležela jsem mu na prsou, stále ještě podřimoval.
"Proč jsi to udělala?!" otevřel oči. Zuřil, ani za těch několik hodin nestihl vychladnout. "Na cos, sakra, myslela?! Co kdybych…kdybych ti ublížil, co kdybych tě zabil!"
Nic jsem neříkala, jen hleděla do prázdna. Elliot běsnil ještě minimálně půl hodiny. "Jdeme!" řekl nakonec podrážděně. Kráčel několik metrů přede mnou s rukama za hlavou. Tak-tak jsme zadržovala slzy. Zastavila jsem se. Elliot se také zarazil a otočil se ke mně.
"P-promiň," vykoktala jsem se skloněnou hlavou. Elliot přistoupil ke mně a napřáhl ruku. Čekala jsem, že mi jednu vrazí, ale jen se usmál, setřel mi slzy.
"To nic, také se omlouvám, tys mi ale nahnala strachu. Už to nikdy nedělej, přísahej." Nastavil malíček jako to dělávají děti na stvrzení dohody. Chytla jsem ho tím svým.
"Slibuji." Usmála jsem se červená jako rajče. Elliot se otočil a šel zase dál. Doběhla jsem ho a vklouzla svou rukou do jeho. Bylo mi jasné, že ten slib asi nebudu moci nikdy splnit, ale tohle je jeden z těch okamžiků, kdybyste tomu, koho milujete slíbili cokoli.
"Co to mělo znamenat?!" řekl Marco zběsila přecházejíc po kobce, kde se všichni Liffeles sešli na poradu. "Řekli nám, že nás chce zabít….Přesto skočila do rány, aby zachránila jednoho z nás…." Přemítal nahlas.
"Máme ale úkol, Marco!" řekla Kate.
"To říkáš ty? Nebýt energie elementů, tak jsi dopadla stejně, jako Columbo! To tvůj život zachránila!" řekl Tristan.
Rose se pohupovala na podlaze dopředu a do zadu. "Proč musíme bojovat? To jenom proto nás stvořili? Abychom nakonec všichni zemřeli?" řekla potichu. Alex si sundal plášť a přehodil jí ho přes ramena. Všichni se tázavě podívali na Marca, jako kdyby on znal na všechno odpověď. Ten jen kroutil hlavou.
"Nemůžeme se postavit nesmrtelnému vládci, vždyť nás zničí!" řekla María.
"Když budeme bojovat, skončíme stejně," řekl Alex.
"Copak vážně jsme předurčeni k tomu býti použiti a pak zabitti?" zeptala se Rose. "Není ještě nějaká jiná možnost?"
"Co poprosit energii živlů o pomoc. Ona jediná vypadala, že nás skutečně nechce zabít…" řekla nakonec Kate.
"Ale co když to byla jenom fraška, abychom jí důvěřovali?! Co když celu dobu všechno hrála…" neodpustil si Marco.
"Máme snad na vybranou? Jestli je to tak, jak říkáš, Marco, tak jsme v prdeli, tak jako tak. Z týhle situace není úniku!" řekl Tristan.
"Kde jsou vlastně ostaní?" zeptala jsem se.
"Ti se k nám pak přidají, prý mají něco na práci." řekl Elliot. "A navíc," ušklíbl se. "Myslím, že nás chtěli nechat chvíli o samotě." mrkl.
"Doufám, že se do paláce Nesmrtelného vládce dostaneme včas." žaludek se mi sevřel úzkostí.
"Jsou silní, ať si ten bastard něco zkusí a bude litovat, že je kdy potkal!" řekl Elliot.
"Doufám, že máš pravdu...."
Alden s Dariou zamrkali. Leželi ve studené cele. Celým tělem jim proudila bolest. Hlava jim třeštila jako zvon a ruce se jim třásly. Kobka byla vlhká. Daria se rozkašlala. Alden si sundal bundu a hodil jí ho přes ramena. Na její tázavý pohle jen pokrčil rameny. "Neboj, je mi teplo, nepotřebuji bundu."
"Aldene, já se bojím..."
"Já vím, sestřičko, ale brzy pro nás přijdou, do té doby..." přešel k tácu, na kterém byl bochník chleba a miska horké ovesné kaše se džbánem mléka. Najednou se ALden zarazil. "Co to.." teprv teď si všimli, že mají kolem sebe omotány šňurky černých perel. Pokusili si je sundat, ale nešlo to. Alden vyvolal oheň a zkusil je přepálit. Dostal ránu jako elektrickým proudem, až mu podklesla kolena.
"Nedělej to, Aldene. Ty perly uzamykají naší moc a používají ji proti nám!" vykřikla Daria.
"Tak na to už jsem taky přišel," řekl ALden vztekle. Popadl lžíci a šel s ní do rohu, kde s ní začal rýt hliněné země. "Nehodlám tu sedět a čekat, až si pro nás nesmrtelný vládce přijde! musíme se alespoň pokusit utéct, dokud můžeme...." Daria si k němu přidřepla. svými drobnými ručkami vyhrabávala hlínu a kameny skládala na úhlednou pyramidu kousek stranou.

Křesťanství-nalezená víra

9. dubna 2008 v 22:13 | kokkki=) |  zajímavé....
Leckdo z vás by řekl, že víra v Boha je hloupost, která se nedá vědecky dokázat. Někdo si myslí, že to jsou pouze pohádky pro děti, aby byli hodné, ale víra mne podle mého názoru velmi změnila. Ve škole jsem nezapadala, nosila jsem brýle, ráda jsem četla a chodila s rodiči v neděli do kostela, což byly tři základní věci, pro které vás někdo mohl nenávidět. Byla jsem zakřiknuté škvrně, které většinu svého života probrečelo někde, kde to nikdo neviděl. Říkala jsem si, že jestli Bůh opravdu existuje, jak mi rodiče od malička vštěpovali, tak mu nestojím ani za to, aby na mě pohlédl. začala jsem se tedy bránit sama. Začala být vzteklá, popudlivá a podezřívavá. Pak mne moje nejlepší kamarádka přemluvila, abych se s ní šla podívat k nim do skautského oddílu. bylo až neuvěřitelné, že tam někdo vyslovil mé jméno bez přízviska jako kráva, stračena...a dalších. V srdci jsem však cítila napůl prázdno, i když d doby, co jsem chodila na schůzky, jezdila tábořit, jsem si připadala šťastnější, něco mi stále chybělo. Na to, co to bylo jsem přišla až o mnoho let později, když jsem byla v kostele v Kobylisích. Spoustu lidí odtamtud jsem již znala a chtěla se za nimi podívat. Líbil se mi i program a všechno, co se kolem mne dělo. Pak však nastal další náraz, měla jsme hodně problémů, byla stále unavená s kruhy pod očima. Najednou se ke mně přitočil kamarád z tábora, vtiskl mi do ruky lísteček se slovy: "Jestli jsi tam ještě nebyla, jeď=)" Na lístečku byly informace o víkendové křesťanské akci jménem TEC. Trochu jsem se bála, že to tam bude stejné, jako ve škole, ale řekla jsem si, že to risknu. Ten hoch možná doteď neví, jak moc pro mne jeho pozvánka znamenala=) Málem se mi podlomila kolena překvapením, když jsem zjistila, jak úžasní lidé tam jsou. Nikdo se na mě nedíval skrz prsty, neodstrkoval mě. Naopak dávali najevo, že jsem jednou z nich, modlili se za mě a já za ně. Součástí programu byly také společné modlitby a obřady, hry a tvořivá činnost. Tam jsem měla pocit, že konečně znám odpovědi, které jsem hledala, uvědomila jsem si, že to místo v mém srdci nebylo vůbec prázdné, jak se mi zprvu zdálo. Celou dobu tam byl Bůh, který je v srdci každého z nás. Byly to pro mne natolik podněcující a inspirující zážitky, že mě něco stále táhne vracet se zpět do Vinoře, kde má cesta víry poprvé doopravdy začala. Konečně se vidím jako člověka, který i když prožívá něco velmi bolestivého, tak za ním stojí Bůh, který ho stvořil takového, jaký je a i všichni ti lidé, které slovo skvělí prostě nedokáže plnně vystihnout. Jestli někdy zabrouzdají na tyto stránky....
Děkuji vám za všechno, co jsem s vámi mohla prožít=)
http://www.cyberspaceministry.org/Lessons/Truth-10/p06.jpg
http://www.cyberspaceministry.org/Lessons/Truth-10/p12.jpg
http://www.cyberspaceministry.org/Lessons/Truth-10/p10.jpg
http://galerie.mobilmania.cz/data/588/medium/DSC04854-1.JPG
http://www.vesmirni-lide.cz/obr_word/nahledy/a4/058_262.jpg
Obrázek “http://www.hram.ru/images/spasitel.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

REQUIEM

9. dubna 2008 v 21:29 | kokkki=) |  Básně
Tohle jsem napsala o tělocviku, na koleni, když jsem necvičila, jeden z prvních pokusů o písničku, tak snad se bude líbit....=)

Prozrazená svým zpovědníkem,
zpívám teď své requiem,
zrazena tím, kdo přítel si říkal,
při tom v mé duši vyzvídal.


Čekám na soudcův ortel,
smířena se svým osudem,
v řetězech klečím před svým zpovědníkem,
a zpívám své requiem.


Prozradil, co promlčené zůstat mělo,
odkryl, co zakryté zůstat mělo,
že prohřešek můj jak dým se rozplynul,
on se ani nepohnul.


Pro svou lásku zemřít musím,
tu kterou ve svém srdci dusím,
Proklínám toho, kdo důvěru mou zradil,
kdo tajemství velké vyzradil.


Nikdy mu neodpustím,
skutky jeho před Bohem neomluvím,
klečím tu před svým zpovědníkem
a zpívám své requiem.


Proč láska má je zakázána,
proč klečím tu teď svázána,
ortel jeho z úst mu plynul,
sen můj o lásce se rozplynul.


Jedna rána, druhá, třetí,
bezvládné tělo k zemi letí,
proč láska má je zakázána,
proč ležím tu teď zraněna.


Horká krev mi z rány stéká,
mé tělo silná ruka zvedá,
chvíli tma, padám do ztracena,
jako suchá větev zlomena.


Nade mnou stojí ten, kdo zradil,
lásku mou vyzradil,
v jámě konec můj se kvapem blíží,
těžká hlína mé srdce tíží.


za živa pohřbená,
v lese zakopaná,
zrazená svým zpovědníkem,
končí mé smutné requiem.........

Full metal alchemist-obrázky2

9. dubna 2008 v 9:06 | kokkki=) |  FMA Obrázky













ZDROJ: www.obrazky.cz

Full metal alchemist

8. dubna 2008 v 18:37 | kokkki=) |  FMA Obrázky
Obrázek “http://www.madman.com.au/wallpapers/fullmetal_alchemist_256_1024.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.







ZDROJ: http://full-metal-alchemist.sblog.cz/
ZDROJ: http://www.obrazky.cz
http://chunichicomics.com/images/60_2.jpg
http://www.anime.com/Fullmetal_Alchemist/images/03.jpg

http://www.manga-sanctuary.com/fdepetites/fullmetalalchemist-1-petite.jpg

FULLMETAL

http://www.anime.com/Fullmetal_Alchemist/images/01.jpg

http://www.thaisecondhand.com/view/productpic/p4421498n1.jpg

A Cool Man In Fullmetal Alchemist


http://www.game-attitude.com/media/images/maj0165/renkinjutsu01.jpg

http://bounthavy.suvilay.free.fr/wordpress/wp-content/17611120119159.jpg


























Death note- Zápisník smrti

8. dubna 2008 v 16:46 | kokkki=) |  Death note Obrázky
Zdroj: www.obrazky.cz
http://www.deeko.com/news/wp-content/uploads/2007/05/death-note.jpg

Death Note Notebook (small)

http://www.avatarsdb.com/avatars/death_note075.jpg

http://www.tvkon.com/images/anime/06/11/Death-Note_promo.mp4/00000002.jpg


DEATH NOTE.jpg

http://www.avatarsdb.com/avatars/death_note074.jpg

http://www.anime.com/Death_Note/images/circle-01.jpg


Patero Bestií-11. Kapitola

8. dubna 2008 v 16:15 | kokkki=) |  Patero Bestií- 2. Díl
Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem. Alden s dariou svou moc ještě neuměli ovládat, nedokázali se probudit z transu, který v sobě vyvolali. Zvedla jsem se. Pokusila jsem se jich nějak dotknout, ale magická energie mne k nim nepustila. Náhle se v jejich kruhu zjevil Aspide, v rukou držíc namdrale svítící kouli. Chytil Aldena a Dariu kolem ramen.
"Ne, ne, nééé!" křičela jsem. "Nech je být! Nesahej na ně!" křičela jsem, až mne začalo škrábat v krku, ale Aspide neposlouchal. Rozeběhla jsem se proti bariéře a celou svou vahou do ní narazila, aspide s Aldenem a Dariou na okamžik ztratili rovnováhu. Aspide se jen rozesmál a pak spolu s mými andílky zmizel pryč. Padla jsem na kolena, mlátila oběmi pěstmi do trávy. Po tvářích mi stékaly proudy slzy, které nebraly konce.
"Co všechno mi ještě vezmeš, než mě zničíš? Kolik toho budu ještě muset vytrpět, než všechno konečně skončí? Chci je zpátky! Jestliže jim něco uděláš, tak přísahám při téhle ráně…" vytáhla jsem z boty dýku a řízla se do dlaně. Linka se zbarvila mou krví, která vytékala z rozšklebené rány. Zatla jsem ruku v pěst a natočila ji tak, aby krev stékala, mísila se s vodou a vsákla se do země. "že naše příští setkání bude tvé poslední! Zaplatíš za to, co jsi udělal a pro tvé dobro ať jsou v pořádku, bastarde!"
Chystala jsem se najít Aspida a zlámat mu každičkou kost v těle. Uvědomovala jsem si však, že ostatní tu nemohu nechat a Elliot musí vědět, co se stalo! Jako smyslů zbavená jsem se snažila je vzkřísit. Hořce jsem plakala pro své maličké. Kdyby mohlo, mé srdce se vyrve z těla, abych už nikdy necítila tu hroznou bolest, jako právě teď.
Na zemi se zableskl zvláštní předmět. Koule, kterou přetím měl Aspide…asi ji ztratil, když jsem narazila do magické energie. Bezmyšlenkovitě jsem ji strčila do zadní kapsy džínsů. Konec konců, bude vhodnější chvíle si ji prohlédnout.
Konečně se mi podařilo dostat je do bezpečí a uložit. Nechala jsem na stolku vedle Elliota vzkaz a chystala se odejít, dřív, než Nesmrtelný vládce Aldenovi a Darie něco udělá. Pohladila jsem Elliota po čele a letmo políbila na tvář, když jsem však vztávala od jeho lůžka, silně mne chytil za paži.
"Kam jdeš?" zachroptěl. Nechtěla jsem…nemohla jsem ze sebe vypravit ani hlásku. Vytrhla jsem se mu a utíkala pryč. Najít je. Pocit viny mne pronásledoval a zárověň popoháněl, abych si pospíšila. Nechci je ztratit. Ani elliot by to nepřežil. Tolik toužil po rodině…Sakra, proč se vše musí vždy tak zkazit.
Prodírala jsem se houštinami, nedbaje na škrábance ostružiní. Bodláky se mi bolestivě zaplétaly do vlasů, ale nemohla jsem se zastavit. Nechci, odmítám se zastavovat. Strach mi nedovoloval hlad ani únavu.
Nesmrtelný vládce si nechal svolat všechny Liffeles, aby se přesvědčil, jak jsou na tom, jak krvelační dokáží být. Pomalu procházel kolem řady dvanácti téměř lidí, až se zastavil u nejstarší ženy a dvou mužů. Postupně na každého z nich dechl a jejich těla se proměnila na kámen, který se rozpadl v prach. Ostatní vyděšeně hleděli na zbytky těch, které by každý jako oni nazvali rodinou. Zbývalo jich jen devět. Tři děvčata kolem patnácti let, , malá holčička, tři puberťáci, a jeden valoun. Holčičce se podlomila kolena, po tvářích jí stékala voda, slz jako člověk nebyla schopna, to vlastně žádný z nich. Jeden ze starších chlapců ji chytil kolem ramen a utěšoval ji.
"Klid, Rose," šeptal. Ostatní vyděšeně očekávali, co se bude dít dál s vytřeštěnýma očima.
"Tohle," ukázal nesmrtelný vládce, "S vámi provedou elementy, jestliže je nezlikvidujete. Elementi musí zemřít! Zničte je, nebo budete zničeni!" po těchto slovech zašustil dlouhým zeleným pláštěm a byl pryč.
"co budeme dělat?" zeptala se jedna z dívek.
"Musíme zničit elementy, nebo dopadneme jako oni." Řekl chlapec Tristan, který utěšoval maličkou Rose.
"stejně všichni zemřeme," podotkla Kate.
"Ne, jestliže zabijeme, toho, koho nám nakázal otec," řekla María. Marco s Alexem se k tomu nevyjadřovali, jen sledovali Columba, který se snažil najít něco k jídlu. Tristan vzal rose do náručí.
"Musíme jít," řekl a společně s ostatními zmizel.
Tělo jsem měla pokryté škrábanci, které nepříjemně pálili. Nevěděla jsem, kde je mám hledat. Sedla jsem si na kámen vedle pěšiny. Když jsem ucítila něco tvrdého v kapse džínsů. Mé prsty uchopily studený předmět tvaru míčku. Drželaj sme ho před očima. Fascinovala mne záře, která z koule vycházela. Málem jsem ji upustila, když se v ní začaly formovat tváře Aldena a Darii, jak je vlečou směrem na sever plantáží, přes Hagrarskou poušť. Musí to být klam, jak by mi ta koule mohla ukázat, kde právě jsou. Možná ukazuje, co bude, nebo co se děje…..
Každopádně v ten okamžik jsem byla ochotna rysknout cokoli. Devět stínů mne obklíčilo. Zastavila jsem se a natáhla ruce před sebe. Pět z nich drželo trojzubé dýky a ostatní svírali dlouhou kosu jako samotná smrt. Také byli pravděpodobně citliví na světlo, jako já. Co jsou zač? Co tu pohledávají?
"Co jste ksakru zač?" zeptala jsem se.
"Liffeles," řekl tristan. "Vojáci zkázy Nesmrtelného vládce," pokračoval.
"Čím očaroval i vás, že pro něho pracujete?"
"Znič, nebo budeš zničet, to je příkaz našeho otce...jeho přání je i naším," řekla Rose se stále zarudlýma očima. Byli tak lidští, přesto z jejích očích plál ten zvláštní oheň jako elliotovi, když jsem ho poprvé spatřila. Zvláštní pohled, skrývající smutek....Co jsou zač? Ta dívka, je tak maličká....jak se dostali do spárů takové zrůdy?

Láska-obrázky3

8. dubna 2008 v 8:09 | kokkki=) |  Láska
Zvětšit obrázek 8512927.jpg
Zvětšit obrázek 7459976.jpg
Zvětšit obrázek 18067154.jpg
Zvětšit obrázek 18066988.jpg
Zvětšit obrázek 18066720.jpg
Zvětšit obrázek 18066485.jpg
Zvětšit obrázek 18066436.jpg
Zvětšit obrázek 5835557.jpg
ZDROJ: http//www.angeljana.webovastranka.cz

Patero Bestií-10. Kapitola

7. dubna 2008 v 20:00 | kokkki=) |  Patero Bestií- 2. Díl
Nesmrtelný vládce vztekle zařval, když mu k nohám složili rétorovo zkrvavené tělo. Nechal poslat pro Aspida, který za několik minut přišel do hlavního sálu. Nesmrtelný vládce mu podal skleněnou kouli zářící jasně modrou barvou.
"To je krystal budoucnosti," řekl Nesmrtelný vládce. "požij ji a znič všechny elementy! Jestli ji rozbiješ, nebo jestli to nějak znovu zvořeš, zabiju i tebe!"
Plaz málem kouli upustil, ale rychle ji chňapl do rukou a vycouval pryč. Nesmrtelný vládce začíná být podrážděný. Nečekal, že přijde o dvě bestie takhle brzy za sebou.
Aspide vyleštil kouli rukávem a zahleděl se do jejích modrých hlubin. Zkoumal každý záhyb jejího nitra. Obraz byl stále zřetelnější, ze zvláštní mlhy se rýsovaly tváře všech elementů. Viděl tam také sebe. Držel energii elemntů a stále hlouběji a hlouběji jí do kůže pronikal jeho jed. Jeho sliny….proč jen ho to nenapadlo už dřív? Rozloží veškerou organickou hmotu. Skoro láskyplně sledoval, jak se slavná energie elementů rozpadá v jeho rukou, ale on nepřestává hryzat. Nakonec po ní nezůstalo nic, než hromádka páchnoucího masa.
Déšť se snášel na mlžné údolí a vytvářel potůčky klikatící se všemi směry. Malý Alden se svou sestrou si vysloužili zúčastňovat se některých bitev, a tak trénovali pod dozorem svého otce, tak, jako kdysi já. Trávil s nimi nyní co nejvíc času. Sledovala jsem naše dva maličké, jak se úporně snaží. I když se jim stokrát nedařilo, nikdy se ani na okamžik nezastavili. Přála jsem si pro ně co nejnormálnější život, nechtěla jsem, aby celý svůj život promarnili souboji s démony, ale vypadá to, že jsem byla přehlasována. Opravdu silní však byli pouze v jediném momentu a to když začali pracovat společně. Byla jsem na ně natolik hrdá, že bych nikdy nebyla schopna vypovědět, jak moc.
Alden náhle ustal a zadíval se z okna. "Tati, podívej, tam!" křičel a ukazoval někam daleko. Elliot se rychle běžel podívat na zelený dým vycházející zpoza lesa. Kývl směrem ke dveřím, kde jsem stála a já věděla, co bude následovat. Začíná další bitva o život, o přežití všech světů. Svolali jsme všechny živly. Dokonce naši malí se chtěli přidat. Nebyla jsem si jistá, jestli je to rozumné, ale Elliot svolil. Mířili jsme směrem k místu. Celé okolí zaplňoval nazelenalý dým. Rozhlédla jsem se kolem. Šustění padajících kapek přehlušovalo většinu zvuků. Stékaly nám do očí a za krk. Třásla jsem se zimou. Stejně tak i ostatní vypadali, že by momentálně byli kdekoli jinde, jen ne tady.
Zem se začala otřásat.Jako tamtamy se rozléhaly dunivé zvuky, které jako jediné dokázaly přehlušit zvuky bouřky. Obr Remulus si prolamoval cestu houštinami lesa. Stromy kolem sebe lámal jako kdyby to nebylo nic, než jen tenký kůl. Bez zjevné námahy je vyvracel z kořenů, až to praskalo. Kudy prošel, nikde nezbylo jediného stébla trávy. Zelená vrásčitá kůže zakrývala jeho mohutné kosti, které se tyčily do výšky šesti metrů.
Talia polkla na prázdno a prohrábla si zvlhlé vlasy, aby jí nevadily ve víhledu. "Kdo jsi?" zahalekala, aby ji slyšel až tam nahoru.
"Remulus, ten, kdo vás zničí," zazněl dunivě chrčivý hlas. Obr si sáhl za tlustý pásek a vytáhl velikou sekeru, která byla zaručeně větší a těžší, než my všichni dohromady. Rozmáchl se a sekl po malé Darie, která se nedokázala strachy ani pohnout. Její bratr ji strhl stranou. Pevná ocel se zarazila do země, kde nechala hlubokou brázdu. Elliot s Aldenem, proti němu vyslali svou magii, která se od Remula odrazila zpátky na původce sil. Síla dvou živlů je smetla stranou. Talia vyvolala tornádo, které se od kůže tvrdší, nežli diamant roztříštilo na pouhý klimatický víkyv. Daria se odrazila od země a vyskočila vysoko do vzduchu.. Kopla ho do čela. Remulus ji chytil za kotník a třískl s ní o zem. Talia se postavila a magií se mu pokusila podrazit nohy. Jako by se pokusila sesout skálu. Ani to s ním nehnulo. Jak ho můžeme zabít, když je tak veliký….Remulus máchl sekerou a tak tak jsem stihla uhnout. Chytil mě za hlavu a zarazil do země, kde jsem zůstala v bezvědomí. Tartarus skončil stejně, když se mi pokusil skočit na pomoc. Malý Alden se se zděšeným výrazem dívali, co opravdová bitva obnáší. Vztek se strachem se mísil s ostatními pocity a všemi smysli. Začali narudle zářit a vzlétli do vzduchu. Jejich pohled se změnil. Byl prázdnější, děsivější.
"Nebudeš šahat na mou matku, otce, ani nikoho jiného," zamumlala Daria.
"Už nikdy nikomu neublížíš," zamručel Alden.
"Dva takoví ubozí smradi mě neporazej," řekl Remulus.
"Promiň…." Řekl Alden.
"Co?"
"Tohle," ukázal na sekeru, "budeme muset zničit…" Strach o ostatní v nich probudil něco neuvěřitelného, děsivého. V tu chvíli byli silnější, než bych kdy mohla být já. Jejich magie kolem nich plápolala, mísila se a jasně narudle zářila…..
Remulus vztekle zařval a máchl proti nim. Sekera se neprostupně zarazila o jejich magickou energii. Sekera se doruda rozpálila, až Remulus bolestně zakňučel. Uskočil stranou a upustil svou zbraň, která se rozpadla na tisíc kousků. Remulus sáhl za pásek a vytáhl druhou sekeru. Prudce jí máchl . Alden s Dariou nečekali, až se trefí. Rozlétli se každý na opačnou stranu a do rukou vyvolali magii. Společně se střetli před Remulovým obličejem a koule spojily. Natáhli ruce před sebe a vpálili mu energii přímo do tlamy, pravděpodobně jediného zranitelného místa na jeho těle. remulus padl zkrvavenou tváří k zemi, až to zašplouchalo. Jeho krev se mísila s vodou a vytvářela tak roztodivné obrazce

Nechci plakat, chci se smát

7. dubna 2008 v 9:58 | kokkki=) |  Básně
Já nechci plakat, chci se jen smát
celé své srdce ti na tácu dát,
avšak nechceš mě vidět, nechceš mě znát,
už mě nemáš tak moc rád,
někdy někoho milovat, znamená se vzdát,
štěstí pro něj u boha si přát,
Mě už nemá nikdo rád.
Nikoho nevidím, jen ducha či stín,
do srdce vrazils mi železný klín,
Bláznivě miluju, pro tebe chci žít,
ale tvou lásku nemůžu mít,
vybral sis mezi námi dvěma,
mezi tebou a mnou je teď tlustá stěna,
která mi brání po tobě chtít,
nemůžeš, nechceš mé srdce mít

nádherná manga s pár neko obrázky=)

1. dubna 2008 v 18:06 | kokkki=) |  ANIME a MANGA Obrázky
ZDROJ: http://www.atlantidovy.blog.cz, www.obrazky.cz
mx-mangas
Obrázek “http://funwebtest.epfl.ch/site0405/AleCrema/mangas%202.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
http://funwebtest.epfl.ch/site0405/AleCrema/mangas4.jpg
Obrázek “http://www.beepworld.de/memberdateien/members12/marie-christin2808/winter.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
http://funwebtest.epfl.ch/site0405/AleCrema/mangas%203.jpg
http://labellerockeuse.jeeran.com/Mangas17.jpg
zurück

zurück
http://www.kettcards.de/img/kuinse006.jpg
http://www.coteblog.com/images/blogs/120/725775918_bjy.jpg
http://solaris.prime.free.fr/Kamui.gif
http://membres.lycos.fr/setsukoaligato/hpbimg/13.jpg
http://www.magic-blog.com/gaara974/photo/titre_123211.jpg

Dopis rodičům=)

1. dubna 2008 v 17:24 | kokkki=) |  Vtipy=)
Přijde maminka domů. Na židli u dveří najde ležet bílou obálku. Otevře ji tedy, rozloží si složený vzkaz z ní a pustí se do čtení.
Milá maminko,
Mám pro vás dobrou zprávu, stěhuji se do ciziny za svým novým přítelem a už se nikdy nevrátím. Kdybys viděla, jak je krásný, pokožku má celou od hlavy k patě pokrytou tetováním. Je tak milý. Bere mě na výlety na své motorce, kterou si sám vyrobil ze zrezivělých součástek....Ahmed říká, že spolu v tunisu budeme šťastní, také říkal, že jsem jeho dvanáctá manželka, potají jsme se totiž dnes ráno vzali. Ale vím, že si určitě dělá legraci a že jsem jeho jediná láska=)
http://www.tetovani.org/img/tatoo/big/tetovani_t9.jpg
Matka v rukou třímá dopis, třesou se jí ruce, najednou si však všimne drobného písma v zápatí dopisu.
P.S.- dělám si prdel, jsem u sousedů na kafi, vrátím se v sedm, jen jsem chtěla říct, že jsou věci o dost horší než vysvědčení v obýváku na stole

Noční Praha

1. dubna 2008 v 17:04 | kokkki=) |  Básně
Hledím na noční Prahu, matku všech měst,
Která je ta má cesta všech cest,
kudy mám jít, kudy se dát,
měl mě tady někdo rád?
však již je pozdě na slzy kanoucí,
skrýti se je snažím pod černou kapucí,
cožpak lásce mé, navždy je ámen?
což srdce mé, změní se v kámen?
děsí mne to, jímá mne strach,
že srdce mé změní se v prach

Jsem se pokusila stvořit něco, co by se alespoň trochu rýmovalo, ale moc mi to nejde xD, budu ráda, když napíšete svůj názor a přihodíte pár rad a tipů, jak správně psát básně=) předem mockrát dík=)

Výsledky zkoušky

1. dubna 2008 v 16:39 | kokkki=) |  Vtipy=)
Co můžete udělat, když vám nezáleží na výsledku zkoušky:
ZDROJ: www.klara232.blog.cz
-Přineste si polštář, hoďte si šlofíka (nebo to aspoň předstírejte). Patnáct minut před koncem vstaňte a protřete si oči se slovy: "Ježíši, to je hodin! Tak se do toho dáme." Něco tam načmárejte a odevzdejte o 5 minut dříve.
-Po rozdání zadání začnete křičet: "Pepo, Pepo, mam výsledky!"
-Pokud je to zkouška z matematiky, odevzdejte esej. Pokud je to zkouška z jazyka, odpovídejte matematickými symboly. Buďte kreativní. Používejte integrály.
-Dělejte si vlaštovky. Snažte se trefit asistentovi do levé nosní dírky.
-Mluvte si celou dobu pro sebe. Debatujte sám se sebou. Pokud budete požádáni, abyste zmlkli, odsekněte, že to slyší vaše myšlenky. Pak si začnete vykládat, jaký je asistent vůl.
-Po obdržení zadání na něj 5 minut tupě zírejte. Pak vstaňte a začnete křičet: "Vůbec tomu nerozumím a to jsem celý semestr chodil na cvičení! O co jde? A kdo vůbec jste? Kde je ten, co tu má být?!"
-Doneste si digitální hru. Zapněte zvukové efekty.
-Najděte zajímavý způsob, jak odmítnout každou zadanou otázku. Např.: "Odmítám odpovědět na tuto otázku, protože se příčí mému náboženskému založení." Buďte kreativní.
-Po patnácti minutách vstaňte, roztrhejte všechny papíry na malé kousíčky, vyhoďte je nad sebe a zařvěte: "Veselé vánoce!" Pokud máte odvahu, požádejte o nové zadání s tím, že jste staré ztratili. Opakujte to každých 15 minut.
-Pište štětcem nebo zvýrazňovačem.
-Přijďte na zkoušku v pyžamu nebo županu.
-Přijďte s extremním záchvatem Turetova syndromu. Buďte hodně vulgární. (tj. syndrom, při kterém člověk začne mluvit sprostě).
-Udělejte zkoušku v cizím jazyce. Pokud žádný neumíte, vymyslete si ho.
-Pokud se jedná o zkoušku z matematiky, používejte římské číslice.
-Přineste si něco, abyste to mohli házet na asistenta, když se nedívá. Obviňte osobu, kterou nemáte rádi.
-Jakmile dostanete zadání, snězte ho.
-Vejděte do posluchárny s filmovým štábem. Vysvětlete asistentovi, že si chcete nechat natočit záznam a naznačte mu, že by mohl dostat určité procento z výnosu.
-Každých pět minut vstaňte, seberte všechny svoje věci a sedněte si o místo dál. Pokračujte.
-Přineste si černý fix a všechny své odpovědi si okamžitě zcenzurujte.
-Dvacet minut po obdržení zadání vstaňte a sbalte si věci se slovy: "Já na to seru!" a triumfálně odejděte.
-Po obdržení zadání se začnete hlasitě smát se slovy: "To fakt chcete, abych si život kazil takovouhle sračkou?!"
-Začnete si pískat svou oblíbenou píseň. Nenechte se přinutit, abyste zmlkli. Pokud vás budou chtít skutečně vyhodit, změňte repertoár.
-Pokud se jedna o zkoušku z matematiky, snažte se vymyslet co nejdelší čísla. Nacpěte komplexní čísla kam můžete. Pokud se jedná o zkoušku z jazyka, snažte se pořád odbíhat ke svému životnímu příběhu.
-Přiveďte si sebou osobu s vějířem. Trvejte na její přítomnosti, protože jinak se vám špatně dýchá.
-Zavolejte si asistenta, ukažte na libovolnou otázku a zeptejte se ho na odpověď. Snažte se to z něj dostat.
-Přiveďte s sebou spousty lidí, aby vám dělali vlny (jako na stadiónu).
-Přineste si sebou co největšího a nejošklivějšího maskota. Modlete se k němu často.
-Zapřemýšlejte i o nějaké oběti.
-Během zkoušky rozeberte na co přijdete.
-Pište otočeně o 90 stupňů a pozpátku.

Proč je lepší být klukem=)

1. dubna 2008 v 15:28 | kokkki=) |  Vtipy=)
ZDROJ: www.klara323.blog.cz
Tato pravidla mě natolik dorazila, že jsem spadla smíchy ze židle, ale s každým bodem zároveň naprosto souhlasím xD
Ne že by nebylo fajn být holka, ale v něčem to ty kluci mají fakt lehčí......
-Všechno na tvém obličeji může zůstat v přírodní barvě.
-Na prázdniny potřebuješ maximálně jeden kufr
-Všechno vyžehlíš obyčejnou kytkou.
-Fronty před pánskými záchodky bývají kratší minimálně o 80%.
-Můžeš si dovolit zmoknout i v bílém tričku.
-Nemusíš s sebou všude nosit kabelku.
-Tvé příjmení ti zůstane až do smrti.
-Po probuzení můžeš vypadnout z bytu do deseti minut.
-Nemusíš se holit níž než na krku.
-Lidi ti neciví na hrudník, když se s nimi bavíš.
-Můžeš sedět s koleny od sebe a nezáleží na tom, co máš na sobě.
-Můžeš si koupit kondom, aniž by si tě prodavač představoval svlečeného.
-Dokážeš si sám otevřít sklenici s marmeládou.
-Co je to vlastně celulitida?!
-Neví co je to za bolest při porodu.

APRÍL

1. dubna 2008 v 10:15 | kokkki=) |  ZPRÁVY!!!