Březen 2008

Patero Bestií-9. Kapitola

31. března 2008 v 22:28 | kokkki=) |  Patero Bestií- 2. Díl
Elliot se chytil za hlavu. Vyděšeně jsem se na něho podívala a nevěděla co dělat. Elliot se však za chvíli narovnal. "To byl Rétor…chce se s tebou setkat," ukázal roztřesenou rukou na mě. Abych skryla překvapení, ušklíbla jsem se. "Supr mobil, taky bych ho brala," pokusila jsem se zavtipkovat, ale selhal mi hlas. Rétor…nový protivník, o kterém vím jenom z vyprávění. Každopádně dokázal přemoci Elliota…. Elliot nám ukázal místo, které viděl v hlavě. Nikde nikdo. Šum trávy, třepot ptačích křídel….ani ševelení stromů nebylo slyšet. Všechny zvuky jako kdyby se v tom místě rozplynuly. Daria se zatřásla. Talia jí kolem ramen dala svou bundu a pokračovali jsme kolem hustého lesa. Trvalo jen chvíli, než jsme se dostali na rozlehlou mítinu. Nikdo téměř nedýchal napětím. Alden si vytáhl z boty dlouhou dýku. Po tváři mu stékali kapky potu. Rétor mohl zaútočit odkudkoli. Nebe se zatáhlo. Slunce se schovalo za zlověstně černé mraky. Zvedl se vítr. Daria se podívala k nebeské klenbě a vykřikla. Z nebe začaly jako déšť padat tisíce černých žab. Talia zařvala, když jí jedna z nich přistála na obličeji. Vyvolala tornádo, aby tak kolem nás udržela pole, kde žáby nebyly vítány. "Proč zrovna žáby?!" zaúpěla. "Nesnáším je!" Tisíce žab začalo zamořovat okolí. Žraly na co přišly, zdálo se, že nikdy nebudou mít dost. Elliot vyvolal oheň. V rukou vytvořil kouli podobné té se třemi dírami, se kterou se hraje bowling. Vši silou ji mrštil do nejbližšího klubka slizkých tvorů, které magie sežehla na páchnoucí škvarek. Aldenovi z roztřesených rukou vypadla dýka, která s cinkotem zmizela v trávě. vyvolal sílu země. Seděl na bobku oběmi dlaněmi opřený o zem. Půda pod jeho rukama velikosti poloviny fotbalového hřiště se zvedla vysoko do vzduchu a překlopila se. Tisíce žab bylo zamáčknuto pod hnědou záplavou. Další a další padaly z oblohy. Daria vyvolala vodní vlnu, kterou tvory doslova zaplavila. Dotkla jsem se vody a pustila do ní několik set voltů elektřiny. "Zastavte!" zařval najednou tartarus a přestal žabám ukrajovat magií hlavičky. "Co blázníš?" zeptala se Talia. Tázavě jsme se na něho všichni podívali. "Šetřete dechem. Je to past! Rétor si počká, až budeme vyčerpaní a pak nás jednodše smete směrem za řeku Stix." Jediný, kdo nepřestával držet bariéru byla Talia, abychom se v té kupě slizu neutopili. "Na bývalého démona, to nejni špatný," zaznělo zpoza jednoho ze stromů. Svalnatý barbar vylezl ze svého úkrytu v listí. Na někoho tak přihlouplého to byla neobyčejně inteligentní věta, až mě to zarazilo. "Měla přijít jenom ona," ukázal na mě. "Změna plánů, šmejde," řekl Alden a vyslal proti němu několik úponků, které rétora spoutaly a jako pytal brambor padl tváří k zemi. Alden se vítězoslavně zasmál a otočil se k němu zády. "Tak to bylo jednoduché…" Nestihly jsme na něho ani zavolat. V mžiku stál rétor na nohou a nabíral vzduch do svých plic. Svaly se napínaly, šlachy pulsovaly napětím a hrozilo že explodují. Úponky se roztrhaly na kousky a Rétor s hlasitým řevem popadl Aldena za ruku, který nestihl ani zamrkat. Ozvalo se praskání kostí, když mu ji rétor prolomil na opačnou stranou. Aldena, kterého bolest zbavila vědomí odhodil jako hadrovou panenku s rukou v nepřirozeném úhlu. Talia smetla stranou poslední žáby, které jí stály v cestě a vyvolala magii srovnatelnou se sílou tajfunu. Vyslala ji proti Rétorovi, který však jen vypnul svalnatou hruď, o kterou se prudký nápor větru zastavil jako o hradební stěnu. Když Taliu popadl za krk a zvedl ji do vzduchu, Daria mu skočila kolem krku a tiskla ze všech sil. Rétor taliu pustil. Snažila se popadnout dech. Réteor vzal Dariu za nohu a mrštil jí stranou. Chytla jsem ho za hlavu a vyslala do něho energii, která však jeho silnou lebkou neprošla, jen zmizela do ztracena. Ze strany mne uhodil do hlavy, až mi v serpentinách ze spánku stékala krev. Elliot vyvolal sílu fénixe a vzlétl vysoko do vzduchu. Napřáhl nohu a celou svou hlavou zarazil Rétorovi hlavu do země, kde zůstala hluboká díra. Rétor vstal, vzal ze země balvan velikosti jeho trupu, což byla neskutečná velikost a srazil jím Elliota stranou. Zachránil se jen díky vlně energie, která pozměnila směr, ale i tak ho kámen strefil a Elliot pod ním zůstal ležet neschopen pohybu. Tartarus vyvolal magickou auru, která se kolem něho vznášela jako nafialovělá látka. Ze vzduchu vytvořil tlusté provazy, kterými se pokusil rétora spoutat. Rétor ho však chytil za ramena a prudce ho nakopl do žaludku. Blížil se zpět ke mně. Popadl mne za límec a napůl mimo mne zvedl do vzduchu. Podcenili jsme protivníka a ten nám to vrátil. Koutkem oka jsme zahlédla pohyb kousek od mé levé ruky. Dva krátké stíny se mihly kolem . Rétor se poplašeně otočil a upustil mě ne zem. Využila jsem situace a vší silou, která ve mně zbila jsem ho nakopla do rozkroku . Mýtinou se rozezněl výkřik kulčeného vola. Rétor se chytil za rozkrok a poskakoval kolem. Stíny se objevily znovu. Když jsem si uvědomila, kdo to je, nevěděla jsem, jestli mám být naštvaná, hrdá, nebo vděčná. Malý Alden s Dariou nalezli způsob, jak se dostat ze zamčeného pokoje a přispěchali pomoct. Alden stál narovnaný jako svíce. Vyvolal ohromnou ohnivou kouli, která se mu rýsovala v drobných ručkách jako plážový míč. ¨ "Uvidíme, jak umíš chytat, grázle!" zařval a kopl ji prudce přímo proti Rétorovi, který natáhl obě ruce před sebe, zapřel se nohama. Z jeho prstů vycházela pára. Zaryl se patama do země a nechával tak před sebou dvě dlouhé brázdy. Najednou se však zastavil. Snažil se kouli roztříštit, ale Daria skočila svému bratrovi na připravené dlaně, který ji vyhodil vysoko do vzduchu. Daria udělala piruetu a vyslala proti rétorovi proud energie. Alden svou sestru napodobil. Jejich síly se proplétali jako hadi, než se spojili v jednu, která vnikla do Aldenova předchozího kouzla a rozrazila obrovi hrudník, ve kterém zůstala obrovská díra velikosti baskedbalového míče. Rétor se nevěřícně dotkl seškvařených útrob, než obrátil oči v sloup a skonal ještě dřív ,než dopadl na zem. Nevěděla jsem, že tohle dokážou. Tolik jsem se o ně bála, že jsem si něuvědomila, že i když jsou ještě maličcí, dokáží se o sebe postarat. Společně. Elliotovi se konečně podařilo odvalit kámen, který po něm Rétor hodil a vratce se postavil na nohy. Pomohl mi vstát. Tartarus se také malátně zvedl a držel se za břicho. Opatrně popadl Aldena a vzal ho na záda. Daria se zvedla na jendé noze. V té druhé jí bolestivě škubalo při každém dotyku. Talia držící se za krk, na kterém se začaly objevovat fialové skvrny si napřed sedla na bobek lapaje po dechu a také pomalu vstala. Vyčerpaní a zranění jsme se doplazili zpět do srubu, kde jsem všem řekla, komu vděčíme za život. Elliot je oba stiskl v náručí, dal jim pusu na tvář. "Děkuji," zašeptal. Tartarus Napravil Aldenovi ruku, který seděl mírně naštva….doslova nasraný, že to tak podělal. Talia si dávala obklad na krk a jeden podala i Darie, která si jím chladila kotník. Elliot mi podal mokrý ručník na hlavu a začal dezinfikovat tržnou ránu na spánku. Tehdy jsem si to neuvědomila, ale kdybychom neměli magické scjhopnosti…nenašla by se jediná bitva, kde bychom nepřišli o život a ani magie nás v předešly okamžik nedokázala ochránit před Rétorovou silou. Problém byl v tom, že jsme každý útočili zvlášť. Kdybychom už tehdy spojili síly a zaútočili všichni ve stejný okamžik, nestalo by se tolik a nemuselo dojít ke zraněním. Při představě, že stačilo jen spojit síly a Rétor by už nevstal mě zamrazilo na zádech..

TISÍC NÁVŠTĚV=)

31. března 2008 v 19:41 | kokkki=) |  VAŠE Diplomy

Patero Bestií-8. Kapitola

31. března 2008 v 19:30 | kokkki=) |  Patero Bestií- 2. Díl
Vyhnula se Dracově ohnivé smršti, otočila se kolem své osy a napřaženou nohou Draca vší silou nakopla do břicha. Síla úderu ho vymrštila několik metrů vysoko, kde ho pohltilo oko mocného tornáda. Točil se tam jako káča, která neví, odkud příště udeří bič. Rukama si kryl hlavu před Taliinými výpady. Talia byla k nezastavení rychlá jako vítr, a stejně prudká jako bouře bušila do každého centimetru Dracova těla. Draco vypadal, že příští rána už bude tou poslední. Talia ho vši silou udeřila do čela. Ozvalo se prasknutí. Po povrchu masky se jako cestičky rozeběhly praskliny, které se stále rozšiřovaly. Druhým úderem se maska rozpadla na stovky kousků. Talia pohlédla do modrých očí, které kdysi znala.
Draco se začal svíjet jako smyslů zbavený. Držel se za hlavu a kvílel bolestí. Srst zmizela, stejně jako křídla. Díra, kde kdys bylo srdce se zacelila. Elliot po dlouhé době cítil tep každého jeho úderu. Nesmrtelný vládce ztratil nad Elliotem moc. Talia nevěděla, jestli je to přelud, léčka, nebo co to vlastně vidí. Dlouhé blonďaté vlasy mu spadaly skoro po pás. Talia odvolala tornádo a dál nevědomě zýrala na člověka, který byl kdysi jedním z nich.
Otevřela jsem oči a posadila se. V hlavě mi dunělo, jako kdyby mi tam někdo vybubnovával do tamtamů. Seskočila jsem ze své postele. *Asi je po všem* ušklíbla jsem se.
"Brý ráno," zamžourala jsem na někoho, kdo seděl u stolu v kuchyni. Málem se o mě pokusil infarkt, když jsem spatřila Elliota. Protřela jsem si tmavé brýle, jestli jsem se nezbláznila. Po tvářích mi stékaly slzy jako hrachy, nedokázala jsem je zastavit. Vrhla jsem se mu kolem krku. Objal mě pevně, až jsem skoro ztratila dech.
"Odpusť mi, prosím, odpusť," šeptal mi do ucha stále do kola. "To já jsem se stal Dracem, to já jsem vás málem zabil…" Dlouze jsem se mu podívala do očí. Všechno se vysvětlilo, mé pocity, všechno. Chtěl ještě něco říct, ale umlčela jsem ho dlouhým polibkem.
"Miluju tě," Nemohla bych se na něho zlobit i kdyby udělal cokoli. Pohlédla jsem za něho a všimla si celé party natlačené u protějších dveří. Mezi nimi se protlačili málá Daria s Aldenem a objali nám nohy.
"Elliote, tohle jsou naše děti," nemusela jsem to ani říkat, byli mu tak podobní. Vzal je oba do náruče a zatočil se s nimi.
"Proč máš na nose černé brýle a zakrýváš si tvář kapucou," zeptal se najednou a já si připadal, jako kdyby mě polili kbelíkem ledové vody. Vyprávěla jsem. A vyprávěla dlouho. Poslouchal každé mé slovo a jen přikyvoval. Aniž bych to po tom všem čekala, políbil mne.
"I kdybys byla nekromantem, miluju tě celým srdcem."
Byl tak šťastný, že je otcem, i když mu bylo líto, že neslyšlel jejich první slova, a neviděl jejich první krůčky. Pověděl nám co se mu stalo, když se vracel domů, o nesmrtelném vládci, o všem co prožil…
Svou rodinu nenašel, ale pochopil, kde je jeho domov a že i když jeho pokrevní příbuzní již nežijou, rodinu stále má, pořád je někdo, kdo na něho trpělivě čeká.
V noci jsme se společně vidali na památku starých časů k modrému jezírku v nitru sopečného komínu. Daria skočila kufr do vody a zlila nás od hlavy k patě=)
"Tfuj, ta je ledová," talia smočila palec u nohy a okamžitě ho zase vytáhla. Elliot vytvořil ohnivou kouli. Padáčkem ji hodil de jezírka, ze kterého se okamžitě vivalily chuchvalce teplé páry.
"To už je lepší," Talia zahučela pod hladinu jako neřízená střela. Za ní do vody hlavou napřed spadl Elliot, kterého jsem popadla za kotníky a hodila ho tam. Alden se snažil opatrně vlézt do vody, což mu zmařili jeho kmotřenci, kteří ho tam suveréně srazili a pak skočili za ním. Dlouho jsme se cáchali ve vodě, dokud jsme nebyli natolik unavení, že jsme se nechávali unášet jasně modrými vlnkami. Od okamžiku, kdy jsem po letech mohla být zase s Elliotem jsem se nedokázala přestat smát. Věděla jsem, že se jednoho dne vrátí a jsem ráda, že ho mám zase zpátky.
Vraceli jsme se do tepla srubu a sušili si vlasy. Alden byl nevrlý a málokdy promluvil. Co se mu honí hlavou jsem pochopila, jakmila jsem si uvědomila, že očima propaluje Elliotova záda. Nechtěl, aby se vrátil.
"Jednu bestii máme z krku, bez urážky, Elle," řekla Daria.
"Máš pravdu, už zbývají jenom čtyři a pak budeme moct dát přes držku Nesmrtelnýmu vládci," řekla jsem.
"Už se těším, až sejmeme Aspida, chtěla bych novou kabelku," řekla Talia a mírně zlověstně se usmála. "K tomu by se hodil pár bot a peněženka…." Přemítala.
Dariu popadl histerický záchvat smíchu. Ozvala se rána, když spadla ze židle na podlahu a další, když se praštila do hlavy o dřevěnou desku stolu, když se pokoušela sebrat jablko, které se jí zakutálelo kdo ví kam=)
Tehdy jsme ještě nevěděli o skryté armádě nesmrtelného vládce Liffeles. Nesmrtelný vládce o nich Elliotovi neřekl. Asi si nebyl jistý, jestli Elliot své srdce nezíská zpět.
Když se Elliot přesvědčil, jak si vedeme s magií, řekl, že v životě nemohl ani doufat, že bychom si živly tak rychle osvojili. Musela jsem konstatovat, že Elliot také nezahálel. Dokázal se proměnit v ohnivého fénixe a dokázal i létat.
Velice brzy se ukázalo, že se síla bude hodit, jestliže chceme tuhle bitvu přežít. Jak řekla Talia: Bylo už hodně bitev bez výsledku! Je na čase hrát a vyhrát. Konečně se zbavit krvavého vředu na luciferově řiti, který se stále nedokázal smířit s tím, že dokud budeme mít jeden druhého, tak si navždy zachováme naději ve světlejší zítřek. Chceme bojovat, postavit se osudu, který nás zajisté čeká, jestliže se nebudeme bránit. Nesmrtelného vládce jsme již porazili jednou a dokážeme to znovu. Jsme silnější, než kdykoli předtím. Odplatíme mu za všechno co nám udělal. Zní to možná nelidsky, ale chci se mu pomstít, za to, že přežil. Že stále ohrožuje ty, na kterých mi záleží, které miluji a kterým věřím a to mu prostě nikdy nedokážu odpustit. Přísahám, že s ním už nikdy nebudu mít soucit a že se přesvědčím, že až ho praštím, tak už nevstane…..
^^^^^^^^^^^#^#^^^^^^#^^^^^^^^^^^^^^
^^^^^^^^^^^#^##^^^^##^^^^^^^^^^^^^^
^^^^^^#^^^##^##^^^^##^##^^^^^^^^^^^
^^^^^#^^^^##^^##^^###^^##^^^#^^^^^^
^^^^^#^^^##^^^##^^###^^###^^##^^^^^
^^^^###^^##^^^##^^^##^^^##^^##^#^^^
^^#^####^#######^^^###^###^###^#^^^
^^#^^###^^######^^########^###^#^^^
^##^^###^^###############^^###^###^
^###^###^#####################^###^
###^^#########################^####
###################################
##################################^
##################################^
^#################################^
^#####^^^^##############^^^^^#####^
^######^^^^^^########^^^^^^^^#####^
^^#######^^^^^^####^^^^^^^^######^^
^^^^#######^^^^####^^^#########^^^^
^^^^^^##########^^##########^^^^^^^
^^^^^^^^^^#####^^^^######^^^^^^^^^^
^^^^^^^^^^#####^^^^######^^^^^^^^^^
^^^^^^^^^#################^^^^^^^^^
^^^^^^^^##################^^^^^^^^^
^^^^^^^^^##^###^###^###^#^^^^^^^^^^
^^^^^^^^^^^^^#^^^#^^^#^^^^^^^^^^^^^

Andělé-obrázky5

28. března 2008 v 15:42 | kokkki=) |  Andělé
http://i168.photobucket.com/albums/u199/haikiu/anime/angel/l_2c52266767c031c2dda763e9dca61bfe.gif
http://www.manga-fan.net/mangafan/recenze/nge.jpg
http://i59.photobucket.com/albums/g316/KendoGurl3/Blue%20hair/water.jpg
http://image019.mylivepage.com/chunk19/92370/68/%C3%AD%C3%AD%C3%AD%C3%AD%C3%AD%C3%AD%C3%AD%C3%BD%C3%A1%C3%AD%C3%ADoo%C3%AD%C3%AD.jpg
http://image019.mylivepage.com/chunk19/92370/68/uuutuzjuiukiki.jpg

Andělé-obrázky4

28. března 2008 v 15:27 | kokkki=) |  Andělé
Obrázky - Andělé: 2

Obrázky - Andělé: 6

Obrázky - Andělé: 1

Obrázky - Andělé: 6

Obrázky - Andělé: 7
Obrázky - Andělé: 1
Obrázky - Andělé: 8
Obrázky - Andělé: 2
Obrázky - Andělé: 3
Obrázky - Andělé: 4
Obrázky - Andělé: 2

Obrázky - Andělé: 3
Obrázek “http://extre.ic.cz/obr/an/003.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Nádherný portrét=)

28. března 2008 v 13:37 | kokkki=) |  ANIME a MANGA Obrázky
ZDROJ OBRÁZKU: http://naruto-inuyasha.blog.cz/



Draci

28. března 2008 v 12:47 | kokkki=) |  Fantasy
Obrázky - Draci: 6
Jedná se o mystická zvířata, která se objevují v příbězích a legendách již tisíce let. Stali se námětem pro veškeré fantasy příběhy. Tito inteligentní tvorové se údajně zrodili, aby ochraňovali člověka, aby mu předávali moudrost velkých válečníků a hrdinů těch dob, kdy ctnosti jako moudrost, přátelství a čest měli větší hodnotu nežli pýcha, sobeckost a závist. Avšak lidé se jich báli. Rytíři je napadali, dokud nezabili posledního z nich. Dožívali se stovek let a po své smrti se říká, že se jejich duše proměnili ve hvězdy na obloze v souhvězdí draka, jak mu dnes říkáme, neboli v původní latině Draco.=)
Jsou vyobrazeni v podobě obrovských ještěrů pokrytých zlatými, zelenými, černými, bílími, či rudými šupinami, dlouhými blanitými křídli,velkými tlapami s dlouhými ostrými drápy a stejně ostrými zuby dravce. Řekněme, že ovečka by pro ně byla chutný předkrm a kráva svačina. Draci bývali buď ohnivý, z hrdla jim vycházel oheň a kouř, nebo vodní, ti plivali vodu. Draci měli také dokonalý zrak. Byli schopni spatřit králíka i z několika kilometrové výšky, osobně je mám z legendárních tvorů nejraději=)
Obrázky - Draci: 3
Obrázky - Draci: 7
Obrázky - Draci: 5
Obrázky - Draci: 2

Patero Bestií-7. Kapitola

25. března 2008 v 18:22 | kokkki=) |  Patero Bestií- 2. Díl
"Nemysli na blbosti, debile a raději se snaž na slovo poslouchat nesmrtelného vládce, jestli víš, co je pro tebe dobré!"
Mezitím hluboko, kdes v podzemí stál Nesmrtelný vládce před velkým akvariem, ve kterém se vznášely lidské zárodky. Se zalíbením ťukal prsty o tlusté sklo a prohlížel si své dílo. Byl na sebe pyšný. Podařilo se mu stvořit dvanáct Liffeles podobných člověku avšak s neuvěřitelnou silou. Kvůli nim musel vyvolat samotného pána temnoty a sálajících pekel Hermanea. Ten si však dal podmínku: Sic poskytne co bude třeba, aby bytosti ožili, avšak nikdy nebudou smět spatřit světlo světa, jelikož jsou stvořeni z temnoty. Nesmrtelný vládce souhlasil. Za pár dní se zrodí a bude konec elementům. Vytvořil magické pláště, které jim zakrývali celé tělo. K dlouhému plášti připojil také brýle s tmavým sklem. Jeden po druhém pomalu otevřeli oči. Ani jeden z nich nebyl stejný. Tři děvčata kolem patnácti let, jedna zhruba třicetiletá, malá holčička, tři puberťáci, dva třicátníci a jeden valoun, u kterého přes vrstvu tuku bylo jen stěží odhadnout, kolik by mu bylo v lidském světě let. Každý z nich dostal dvě trojzubé dýky, nebo dlouhou kosu. Nesmrtelný vládce je zavedl do místnosti, Kde je naučil o zabíjení vše, co potřebovali vědět. Stala se z nich elitní jednotka Nesmrtelného vládce s jediným cílem: Zabít všechny elementy.
Ani jsme si to neuvědomili…zima se rychle přehnala a než jsme se nadáli, celé údolí naplnila neodolatelná nasládlá vůně jarních květů. Příroda kolem se konečně probrala ze zimní přírody a začala o sobě dávat vědět. Tolikrát jsme se utkali s Dracem a bezpočtem přízraků. Nebyl čas vnímat krásy probouzející krajiny.
Jediné co se změnilo byla Talia. Za normálních okolností tak rozhodná, vždy si věděla rady, nikdy se k nikomu neotočila zády. Byla bojovnicí tělem i duší. To platilo do dne, kdy se poranila na tváři. Dva šrámy křížem přes její oči od přízraka…celá se změnila. Přestala vycházet ve srubu. Byla podrážděná, nepříjemná a hádává. Křičela na všechny okolo a neustále se snažila nějakým způsobem utéct. Již třikrát ji Alden musel přehozenou přes rameno dovléct zpátky. Kopala kolem sebe, vřískala, škrábala ho do zad, kousala, ale nepomohlo jí to. Hlídali jsme ji ve dne v noci. Dokud Alden nezaspal hlídku u její ložnice.
Daria se probudila. Promnula si oči a rozespale se přešourala k oknu. Zvláštní zvuk, který ji probudil se ozval znovu. V dálce spatřila Taliu, která mezitím uběhla pořádný kus cesty. Daria otevřela okno a vyskočila do cvrkotu chladné noci. Talie zbývalo do hranic údplí jen pár kroků. "Co-si-myslíš-že-děláš?!" dostávala ze sebe zadýchaná Daria.
"Co asi!" vyjela Talia vztekle. "Utíkám, to ti to nedošlo?! Já už to tu nevydržím!"
"Před čím utíkáš? Před bestiemi, nebo před námi??" Talia se dívala stranou, za žádných okolností, by se Darie nepodívala do očí. "Proč utíkáš doopravdy?" zeptala se Daria.
"Řekla jsem ti to!"
"Tohle není pravda. To se tolik bojíš toho, co nás čeká?" Talia neodpověděla, jen vytrvale zírala na zem. "Co lidé, které chráníme, za které bojujeme?!" dorážela Daria.
"Nejsou můj problém!"
"Takže je všechny necháš umřít? Nevěřím, že by se tě to nedotklo. Jestli prohrajeme, tak všechny ty roky trénování, bolesti a utrpení byly zbytečné…."
"Mám strach, spokojená?" Talia to ze sebe vychrlila, jako by se bála, že to nestihne a máchla při tom rukou. Roztřesenýma zorničkama hleděla do očí Darii, jako kdyby ji uhodila. "Bojím se, jsi spokojená?"
"Taky se bojím, všichni máme strach! To ale neznamená, že to vzdáme!"
"Co ty víš o bolesti, koukni na mě, je ze mne zrůda," ukázala si na tvář.
"Vím toho tolik, co potřebuji vědět. Mě je jedno, jestli umřu teď, za týden, nebo deset let. Ať zemřu kdykoli, přísahám, že sebou vezmu tolik bestií a přízraků, kolik budu schopna. Stáhnu je s sebou do nejhlubších pekel aby pykali za to, co nám udělali. Všichni se bojíme, ale nikdy, nikdy to nehodláme vzdát. Mysli, že jsem ještě dítě, ale jsou věci, ve kterých mám jasno!" Rozvzlykala se Daria. "Je to na tobě."
Po těchto slovech daria zmizela. Ke srubu se vrátila Daria právě včas, aby viděla Draca útočit na ostatní. Vyvolala vodní stěnu a spláchla ho stranou. Draco vzlétl, otřepal se a máchl křídly proti Darie, kterou to smetlo. Její tělo prorazila tři stromy, než zůstalo bezvládně viset na větvi. Vyskočila jsem vysoko do vzduchu, chytila ho za kotník a pustila do něho elektřinu. Několik desítek voltů mu projelo chlupatým tělem. Škubal sebou a zmítal ve vzduchu. Prudce mne nakopl do hlavy. Pustila jsem ho a jako spomaleně padala dolů. Alden ležel s rozbitou hlavou a Tartarus se sotva bránil Dracovým výpadům. Malý Alden se svou sestrou kopali a tloukli do dveří pokoje, kam jsme je zamkli. Ani jejich magie nezmohla nic. "Už-mě-to-nebaví!" dostával ze sebe Alden mezi jednotlivými útoky na pevné dveře.
Ucítila jsem jak se zvedal vítr. Každým okamžikem sílil.
"Talio!" vykřikla jsem neschopna pohybu. "Už se nebudu bát….." zašeptala. "Přísahám, že už nikdy před ničím a nikým neuteču. Už mě nebaví bezpočet bitev bez výsledku! Je na čase hrát a VYHRÁT," poslední slovo vykřikla zprostřed obrovského tornáda.

Prosím....

23. března 2008 v 22:18 | kokkki=) |  ZPRÁVY!!!
Ahoj, od října tu mám tento blog. Snažím se ho doplňovat vším, co mám v počítači, když znám zdroj, napíšu ho, můžete se klidně přesvědčit, že u některých článků je původní zdroj. Mám spousty obrázků od přátel a známých, co mi je pro radost a oživení blogu posílají, ale už mi třeba nenapíší, odkud je mají, proto tu může chybět odkaz odkud jsou. Desítky, možná stovky obrázků z Naruta, YYH, všeho možného...Proto mne mrzí, když mi někdo do vzkazů autorovi píše výhružky, nadává mi do zlodějky, a do mnohem ještě horších jmen. Pokud tu máte nějakou svoji práci....své fotky, výkresy, koláže...napište prosím do vzkazů odkaz na své stránky. Nadávkami se to nevyřeší, pak jsem z toho akorát celý den smutná ...kvůli jedné holce jsem už takhle musela jeden svůj blog smazat úplně. Tak vás ještě jednou prosím, abyste případné nesouhlasy nepsali hrubě. Chápu, že vás uveřejnění vaší práce může naštvat, ale není to důvod k hrubostem

Krásssa

21. března 2008 v 16:01 | kokkki=) |  YYH Obrázky


Yusuke

20. března 2008 v 14:30 | kokkki=) |  YYH Obrázky
Obrázků bude mnohem víc, ale nějak mi blbne internet a jdou sem dát pouze po třech=)

Patero Bestií-6. Kapitola

13. března 2008 v 17:16 | kokkki=) |  Patero Bestií- 2. Díl
Šílela jsem z vůně krve. Snažila jsem se démona v sobě udržet na uzdě co nejdéle to půjde. Ještě mne neodepisujte, nejsem slaboch. Nebudu se modlit, aby tu byl někdo, kdo bude riskovat život, aby zachránil ten můj. Všichni pro někoho jako já udělali víc, než by se vám zdálo i v těch nejdivočejších snech. Někdo by mohl říct, že ze všech těch patálií, bych se sama dostala, ale není to pravda. Byla bych tisíckrát mrtvá, kdyby nebyli se mnou. Elliote, kde jsi?
Němý výkřik mého srdce. Draco…každý pohyb, který udělal mi do mysli vloudil další a další vzpomínky na něho….Okamžik nepozornosti. Draco mi zasadil silnou ránu do žaludku. Z očí mi vyhrkly slzy, z úst stékal pramínek krve. Odhodil mne stranou. Pomalu jsem se s roztřesenými koleny pokoušela vstát. Šlo to ztěžka, ale nechci se vzdávat, tenhle boj nechci prohrát!
"Proč se stále mučíš? Nebylo by snažší přijmout svůj osud?" pronesl. Jeho slova projela mým srdcem jako nůž do másla.
"Znamená lehčí lepší?" odpověděla jsem pomalu další otázkou.
"Vzdej se!"
"Když mne jednou vyzval k boji démon, který byl rozhodně silnější, než já, má sestra mi řekla: Neutíkej z boje, jsi-li k němu vyzvána! To je důvod, proč ještě stojím, i když by bylo nasrtokrát snažší se vzdát…Z boje nikdy neutíkám, nikdy se nevzdám, nepodvolím se ani tobě, ani nikomu jinému! Řekni, kdo jsou zbývající tři bestie?"
"Nevím, neznám je…"
"Lžeš!" Pulsovala mnou čirá nenávist, vztek, snad i strach. Nelíbilo se mi, že si se mnou jen hraje. Bylo mi zle z toho, jak útočím celým svým tělem, ale srdce říká nech ho, nebojuj s ním.
Draco se objevil těsně u mého těla tak blízko. Nebýt zející díry na hrudníku, cítila bych jeho srdce. Chtěla jsem se pohnout, ale tělo mi to nedovolilo. Mohla jsem jen sklopit oči na zem. Draco stál na mém stínu a zcela mě tak paralizoval. Nevím, kde se vzali stíny, kolem jsem viděla jen neprostupnou tmu. Draco vyhrál, je konec. Napřáhl se k ráně ale já neuhnula pohledem, nezavřela jsem víčka. Hleděla jsem zpříma do míst, kde byly štěrbiny pro oči.
"Dokonči to! Vyhrál jsi, nemůžu se hnout!"
"Ne.."
"Jak: Ne?"
"Není čestné zabít někoho, kdo je o tolik slabší, než já…"
Probudila jsem se v trávě. Celé tělo mi pulsovalo bolestí, ale začalo se rychle hojit. Želva s Dracem zmizeli. Z opačné strany se však přiřítil jiný démon. Krvelačně se sápal po mém krku a vydatně slintal. Avšak schpnost léčit rány vyžadovala hodně energie a hlavně krve. Ale já přece nemůžu žít na úkor druhých, musím potlačit chuť, tu nekonečnou žízeň. Tak-tak jsem uskočila jeho ráně ostrými drápy dlouhými jako můj loket, které se zabořily hluboko do země v místě, kde jsem ještě před okamžikem stála. Víčka se mi zavírala. Pot stékal po čele až ke krku. Už jsem neměla ani sílu vyvolat magii. Upadla jsem. Stvůra se nade mnou skláněla odhodlána prolít mou krev. Klečela jsem tam bolestí neschopna se pohnout. Zaslechla jsem zasvištění pláště. Přímo přede mne skočil alden s rozpřaženýma rukama.
"děje se ti něco, aldene?" zeptal se Tartarus, když spatřil hocha stát na úpatí skály. "je to opravdu dobrý nápad skákat dolů? Mě se to nezdá, mohlo by to bolest," poznamenal a pohlédl na sráz pod nimi.
Alden naprázdno polkl a prudce se otočil. "Co tu chceš?!" vyjel na Tartara.
"Ty to víš moc dobře!" změnil tón hlasu. "Casandra tě potřebuje! Tak proč se k ní otáčíš zády?"
"Ona-ona už není, jaká bývala…."
"Srdce bije pořád stejně! Nechápeš, čím teď prochází…."
"Nechápu? Nechápu?" opakoval Alden. "já ji miloval Tartare. A nepřestal ani, když se zamilovala do Elliota. Vybrala si toho blonďáka místo mne a teď….se stalo tohle. Otevři oči, ona už není člověkem!"
"takže to, co k ní cítíš se jen tak…ze dne na den…změnilo? Už k ní nic necítíš?" Tartarus ukázal na Aldenovo srdce. Pak pohlédl někam směrem dolů. "Takže nezačneš jančit, až ti řeknu, že tvému trápení je brzy konec?"
"O čem to mluvíš?!"
"Tam." Ukázal za aldena. Alden se prudce otočil a viděl mne zápasit s démonem. Neváhal ani okamžik a zmizel. Tartarus se jen usmíval, než se pomalu vracel směrem ke srubu.
"A-aldene…" zašeptala jsem.
"Po-po-ví-dá-me si až-to-tu-do-dě-lám!" vydával ze sebe mezi jednotlivými údery. Civěla jsem na jeho záda jako hypnotizována. Nemyslí, že jsem zrůda….Srdce mi poskočilo radostí. Mocným máchnutím rukou vyvolal několik úponků, které se omotali kolem stvůry a následně rozdrtily její tělo napadrť. Zbytky démona se za doprovodu gejzíru tmavě černé tekutiny dopadaly všude kolem.
Pomalu jsem vstávala, když mne bodlo u srdce. Oči mi zářili jasně rudou barvou, špičáky se mi protáhly. začala jsem se svíjet jako smyslů zbavená. Žízeň…potřebuji krev….Alden si roztrhl tričko, přitiskl k sobě a mé zuby zabořil hluboko do svého ramene. Zkřivil tvář bolestí.
"Vždycky se o tebe postarám, ať se děje cokoli," zašeptal.
Neovládla jsem se. Začala jsem pít jeho krev. Bolest se zmírňovala, hlava se mi přestala točit. Opět jsem mohla volně dýchat. "Děkuji," podívala jsem se mu hluboko do očí. Nebyl v nich strach, ani vztek.
Pomohl mi se posadit na kmen spadlého stromu. Začalo svítat. Rychle se Alden ujistil, že mám zakryté celé tělo. Udělali jsme sotva pár kroků směrem ke srubu, když se kolem nás objevili všichni elementi, včetně tartara, Sylphiel a mých dvou andílků.
"Jak jste…?" zeptal se Alden.
"Byli jsme tu po celou dobu." Řekla sylphiel.
"Ale proč jste nic neudělali?"
"Protože tys jí musel pomoct a musel jsi to udělat sám. V tomhle vám nemohl pomoci nikdo." Řekl Tartarus.
Vyprávěla jsem jim, co jsem prožila. Mluvila jsem o Dracovi, zatímco Alden zmizel někam se Sylphiel. V mysli mi stále zněla: Elliote- víc než kdy dřív mi chyběl. Kde je ti konec?
Draco stál na úpatí vysoké hory. Sledoval ptáky poletující kolem a přemýšlel. V rukou držel květinu. Otrhával z ní lístečky a jeden po druhém pak nechal spadnout na zem. Promítal si všechno, co se stalo v jiné dimenzi. Připadal si, jako kdyby něco, co kdys dobře znal, zapomněl. "Vylez, Rétore, vím, že jsi tady!" řekl najednou.
Za jeho zády se objevila jedna z bestií Aspida. Chvíli Draca pozoroval, než se odvážil promluvit: "Co je s tebou, Draco! Mohl jsi ji zabít, proč jsi otálel!" nebyla to ani tak otázka, jako rozkaz, aby se k tomu Draco vyjádřil.
"Není moc čestné, zabít slabšího," namítl Draco.
"Ona by tě v klidu odkrouhla! Ty ses snad úplně zbláznil, víš co je zač!"
"Nejsem si jistý…"
"Co zase?"
"Myslím, že mě nechtěla zabít stejně tak, jako já ji…"
"Blbost!"
"Mám otázku: Proč nic necítím. Ani radost, ni smutek, žal….nic. Jen divný pocit ve mně přebývá od doby, co jsem potkal energii elementů…"

Smutný příběh

10. března 2008 v 9:41 | kokkki=) |  zajímavé....
Jeli spolu na motorce. Hvězdy jasně zářily na obloze doprovázené svitem měsíce. Jeli velmi rychle. Jeho přítelkyně se k němu tiskla, jak nejpevněji mohla. Začali sjíždět z prudkého kopce. Zrychlovali víc a víc.
"Prosím, zpomal, lásko, já se bojím," žadonila směrem ke svému příteli.
"Jedno mi řekni: Miluješ mě?" zeptal se najednou, aniž by zpomalil.
"Prosím, zpomal."
"Řekni to! miluješ mě?" dorážel na ni.
"Ano, miluji tě, ale teď už zpomal.
"Jak moc mě miluješ?" ptal se dál.
"Jsi moje slunce na obloze, znamenáš pro mne všechno, ale teď už prosím zpomal.
Donutil ji, aby si vzala jeho helmu.
Stala se nehoda. Motorka narazila do kamenné zdi pod kopcem a jen jedna osoba to přežila. Hoch na místě zemřel. Chlapec v půli kopce zjistil, že mu selhaly brzdy. Snažil se nedat nic najevo, by svou milou nevyděsil. Chtěl, aby si jeho přítelkyně vzala helmu, aby měla možnost žít dál. Poslední, co si přál bylo slyšet od ní, že ho miluje.
Tento příběh jsem kdes četla a moc mne dojal. Bohužel si nepamatuju, kde to bylo, tak jestli autor zabrousí na tyto stránky, ať napíše do komentů obsah, děkuji. Příběh jsem se pokusila převyprávět a omlouvám se za zprznění příběhu XD

Patero Bestií-5. kapitola

5. března 2008 v 22:32 | kokkki=) |  Patero Bestií- 2. Díl
"Stačil úlomek Kamene mudrců, do kterého jsem uschoval svou duši těsně před mým zničením…." Ukázal Elliotovy narudlý úštěpek kamene. Elliot tvrdě narazil hlavou do zdi, když se pokusil vymanit ze sevření svého věznitele, který ho vší silou praštil do spánku.
"Správně, Rétore," pochválil ho nesmrtelný vládce. "Ten kluk nesmí zemřít!" Přešel k bezvládnému tělu a za vlasy ho postavil na nohy. Z uší a nosu mu tekla horká krev. "Ty mi pomůžeš pomstít se a ovládnout celou zemi…" řekl nesmrtelný vládce pomalu.
"To nikdy neudělám a ty to víš!" plivl mu Elliot do tváře. Nesmrtelný vládce se otřel hřbetem ruky a prudce nakopl Elliota do žaludku. Elliot vyvalil oči a vyplivl krev na kamennou podlahu. Nesmrtelný vládce mu násilím rozevřel ústa a vlil mu do hrdla tmavý mok z lidské lebky jako poháru. Elliot obsah svých úst plivl na nesmrtelného vládce. Byla to krev. Nesmrtelný vládce se ušklíbl, otřel si obličej, čímž si tekutinu rozmazal po tvářích. Znovu mu vlil krev do krku, tentokrát mu však rychle zavřeli ústa a zacpali nos. Chtě nechtě, musel polknout, jestliže se nechtěl zadusit. Svět pro něho potemněl. Zmítal se ve smrtelných křečích. Rétor ho pustil a elliot se zhroutil na podlahu, kde se i v bezvědomí svíjel bolestí. V místech, kde měl srdce se vytvořila díra. Obličej mu zakryla temně rudá maska z pálené hlíny a ze zad vyrostla černá péřová křídla. Zorničky se zúžily, zuby prodloužily. Celé tělo pokryla černá lesklá srst. Nesmrtelný vládce držel v rukou tepající nádobu, kterou přenesl ke skříňce. Otevřel dvířka klíčkem, který měl pověšený na krku na krátké kožené šňůrce. Elliotovo srdce bylo jeho…
Slyšela jsem, jak se za posledním z elementů zavřely dveře ložnice, všichni si už šli lehnout. Alden se stále nevracel. Vylezla jsem oknem a seskočila na měkký trávník.
"Chystáš se někam?" ozvalo se mi za zády. Prudce jsem se otočila. Stál tam Tartarus, s rukama založenýma na prsou.
"Aby bylo jasno: Nejdu hledat Aldena!" zavrčela jsem.
"Já ti věřím," řekl ironicky.
Chtěla jsem se otočit a jít pryč, ale cítila jsem v zádech Tartarův upřený pohled zarazila jsem se stále k němu otočená zády.
"On si zvykne."
"To je mi jedno, nejdu ho hledat!"
"Takže kdyby se mu něco stalo, bylo by ti to jedno??" zeptal se. Zkousla jsem si rty.
"Od kdy jsi odborník na lidské city, Tartare? Ještě před několika lety jsi byl odhodlán nás jednoho po druhém zabít!" věděla jsem, že je to ode mne hnusné, co jsem právě řekla, ale nevydržela jsem to. Vzápětí bych si však nejraději vrazila facku, když jsem pohlédla do jeho posmutnělých očí.
"Nejsem pyšný na to, kolik lidí jsem pomohl zmučit a zavraždit. Vy jste mi ukázali, že je i jiná cesta, jak žít…nevím, nevyznám se ve vás, ale jedno vím jistě: Vy se nikdy nenecháte ve štychu a nezastavíte se, dokud ostatní nejsou v bezpečí. Tohle já vím a stačí mi to!" Zmizela jsem. Nechala jsem ho tam stát a hledět na místo, kdo jsem ještě před okamžikem stála. Se skloněnou hlavou vší silou praštil do srubu, až v jeho dřevu zůstala díra. Nechtěla jsem si to přiznat, ale měl pravdu. Šla jsem aldena hledat.
Skákala jsem z jedné větve na druhou, prošla tisíce míst, kde jen mohl být? Co jsem to provedla? Je to moje vina! Kdybych si dávala pozor, kdybych byla silnější, nic z toho by se nestalo! Po mé pravé ruce zašustilo listí. Zastavila jsem a poslouchala. Nic. Vydala jsem se dál, ale opět mne vyrušil zvuk, o kterém jsem věděla, že tu nemá být. Něco velikého a těžkého se sunulo po zemi. *Aspide?"* blesklo mi hlavou. Ať to bylo cokoli, blížilo se to. Vyvolala jsem do svých rukou energii a čekala. Málem mě na místě kleplo, když jsem zjistila, že mne tak vyděsila obrovská želva.
"To ty jsi ten vetřelec," Oddychla jsem si. Šla jsem k ní a položila jí ruku na hlavu. Neuhnula. Náhle jsem však pocítila bolest na ruce. Něco mne vtahovalo dovnitř, do samého nitra velkého zvířete. Bránila jsem se, seslala jsem několik výbojů magie, ale nešlo to. Začala jsem kolem sebe zoufale kopat a vřískat. Již jsem v ní vjezela po rameno. Tloukla jsem pěstí do krunýře, hlavy, kam jsem dosáhla. Želva nevidomě přežvykovala pampelišku. Jako kdyby se nic nedělo. Propadala jsem se hluboko do tmy, až jsem přistála na pevné ploše.
Cítila jsem něčí pohled v zádech. Otočila jsem se, ale nikoho nebylo vidět. Skryt v nejhlubší temnotě, kam jsem ani já neviděla jsem zaslechla hlas. Znala jsem ho. Nedokážu si vysvětlit ten pocit, který mne zaplnil.
"Vítej, v želví dimenzi," řekl pomalu. Určitě to byl mužský hlas.
"Vylez, ať jsi kdo jsi!" Jeho rysy se stávaly zřetelnější a zřetelnější, až jsme stáli od sebe jen pár kroků. Vysoký muž s tváří zakrytou rudou maskou z pálené hlíny. Tělo pokryté černou srstí a dluhá péřová křídla, která mu vyrůstala z páteře. "Kdo jsi?" zavolala jsem.
"Mé jméno je Draco…" pronesl mocným hlasem. Při každé slabice se mi srdce rozbušilo jako splašené. Proč?
"Ty jsi jeden z patera bestií, mám pravdu?" zeptala jsem se.
"Ano," zněla odpověď. Zvláštní. Celkem třikrát mě mohl nepřipravenou zničit, ale neudělal to.
Vyvolala jsem magickou energii, která kolem mne vytvořila pevné energické brnění. Stáhla jsem si stříbrný přívěšek, který jsem do té doby nikdy nesundávala. Dostala jsem ho od mé tety Naomi, v den, kdy zmizel Elliot. Fungoval jako medailonek, do kterého jsem vlepila tři portrétové fotografie Aldena, Darii, a elliotovu kopii části fotky, která leží zarámovaná na mém nočním stolku. Vložila jsem do medailonku část své síly. Medailonek začal zářit jako slunce, než se proměnil ve štít se znamením všech živlů. Vyvolala jsem opět magickou energii a ve své volné ruce vytvořila zlatou dýku s ocelí z meteoru, který jsme nalezli v podsvětí, očišťováním od zla a zbrušováním z něho nejlepší kovář Othionu vykoval čepel zářivě bílou, jako sníh.
"Nač čekáš, chceš mě přece zničit, ne?" zavrčela jsem a pohodila hlavou. Váhal, něco ho drželo zpátky. Co je zač?
Dvakrát mocně máchnul křídly a vznesl se do vzduchu. Z pouzdra připevněného na pravé noze vytáhl tři krátké dýky a vrhli jimi proti mně. Jedním skokem jsem se vyhnula a běžela přímo pod něho. Zhluboka se nadechl, z díry pro ústa vyšlehl plamen rudý jako jeho maska. Zakryla jsem si hlavu štítem, oheň stékal po stranách jako vodopád, ale štít byl dostatečnou ochranou. Schopnost vyvolat oheň měl Elliot….ne, teď nebyl čas utápět se v nekonečném víru bolestivých vzpomínek. Dobrou zprávou pro mne byl fakt, že útočí na mnea těžko na někoho z ostatních živlů. Uvězněná v dimenzi, ze které se nedostanu, pokud nezvítězím, ale ani já nedokážu použít plnou svou sílu ve své zběsilosti a zuřivosti, kterou v sobě tolik let dusím. Něco mne drželo lehce stranou. Co se to děje? Pocit, že tu bytost odněkud znám se ve mně stále stupňovala, jako sopka.
Kdo je? Odkud se tu vzal? Jestli je jednou z patera bestií, jak se zapletl s Aspidem? Měla jsem z Draca pocit, že není zlý. Ano, bojovali jsme spolu, uskakovali a vzájemně se napadali, ale celou dobu se držel zpátky, jako by se bál, že mě zabije….Tolikrát měl možnost mne při mé pozornosti zabít, ale neudělal to. Chce mne snad dostat nějakým hodně bolestivým způsobem? Schovává se za jeho zdrženlivostí snad jen krutá vypočítavost? Čeká snad na vhodnější okamžik, než byly ty předešlé?Plno otázek vzniká ve spojením s Dracem….

od youko.kurama (antal) a od reanny;)

3. března 2008 v 20:30 | kokkki=) |  Moje ocenění
Jo, něco málo se mi tu naschromáždilo, Arigató=)
Jo, tak teď už je to oficiální...jsem vdanáXD

Ikonka od Antal za bleskovku=)

3. března 2008 v 19:53 | kokkki=) |  Moje ocenění
<a href="http://animeaajinehovadinky.blog.cz/" target="_top"><img title="Kokkki" src="http://i229.photobucket.com/albums/ee317/antalkurama/kokkki-2.jpg" border="0"></a>

6 Pravd života

3. března 2008 v 19:30 | kokkki=) |  Vtipy=)
6 pravd života:

1. svým jazykem se nedokážeš dotknout všech svých zubů

2. všichni idioti, po přečtení první pravdy, to vyzkouší

3. první pravda je lež

4. práve teď se směješ protože si idiot

5. za chvíli tohle pošleš dalšímu idiotovi

6. pořád máš na tváři takovej stupidní úsměv


...to prostě nemá chybu xD