Nová várka

17. ledna 2008 v 15:07 | kokkki=) |  Vtipy=)
Zvířátka jsou v lese a mají dlouhou chvíli. Uspořádají tedy soutěž o nejlepšího vtipálka. Jediná pravidla jsou, že když soutěžící řekne vtip a někdo se nezasměje, soutěžícího sežerou. První je jelen. Řekne vtip, všichni se zasmějou, kromě želvy. Tak sežerou jelena. Jako druhá se přihlásí zebra. Všichni se zasmějou, jen želva nic. Tak sežerou i zebru. Další jde na řadu krokodýl. Řekne vtip a všichni se smějí až se za břicha popadají, jen želva nic. Sežerou tedy i krokodýla. A želva řekne: "Ha, ha, ha. Jelene, to bylo dobrý!"
...........................
Jde policajt po ulici a najednou slyší zapískání. Otočí se a co nevidí. V okně sedí papoušek a ten na něj začne křičet: "Policajte blbej, ty vymatlanej, vygumovanej policajte." Policajt se naštve a strašně papouškovi vynadá. Další den se situace opakuje. Policajt opět papouškovi vynadá a navíc mu pohrozí, že jestli mu bude zase někdy nadávat, tak ho zastřelí. Příští den jde policajt stejnou ulicí. Ozve se zapískání, policajt se otočí, už sahá po pistoli, když vtom se z okna papoušek ozve: "Však ty už víš."
................................
Pepíček si v drogerii vybírá prací prášek. Vybere pětikilové balení. Pokladní se ho s úsměvem ptá: "Copak chlapečku, máš hodně špinavého prádla," "Ne, žádné prádlo, psa." "Ale chlapečku, psa bys měl mýt něčím jiným, pejskovi by mohlo být špatně a mohl by i umřít!" Pepíček si to nedal vymluvit a prášek koupil. O týden později přišel koupit lak na vlasy. Paní pokladní chtěla vědět, jak se má pejsek. Pepíček nasadil smutný výraz: "Pejsek mi umřel." Pokladní: "A neříkala jsem ti, že prací prostředek není nic pro pejska?" "Nemyslím, že mu ublížil prací prášek." utrousil Pepíček. "Ne? A co ho tedy zabilo?" "No, myslím, že to bylo to odstřeďování."
....................................
Jejich autorky nejsou nijak zaostalé. Jsou to právničky, tyto otázky a odpovědi totiž vesměs padaly v soudní síni. Z úst soudkyň a obhájkyň:
  • "Je to pravda, pane doktore, že pokud někdo zemře ve spánku, neví o tom až do rána?"
  • "Vás nejmladší syn, ten dvacetiletý, kolik je mu let?"
  • "Byl jste přítomen, když byl pořízen vás snímek?"
  • "Byl jste sám, či o samotě?"
  • "Byl jste to vy, nebo vás mladší bratr, kdo byl zabít ve válce?"
  • "Zabil vás?"
  • "Jak daleko od sebe byla vozidla v okamžiku nárazu?"
  • "Chápu to tak, že jste tam zůstal až do svého odchodu?"
  • "Kolikrát jste spáchal sebevraždu?"
  • Otázka: "Takže datum početí vašeho dítěte bylo pátého srpna?"
Odpověď: "Ano."
Otázka: "A co jste v tu dobu dělala?"
  • Otázka: "Takže ona měla tři děti?"
Odpověď: "Ano"
Otázka: "Kolik mezi nimi bylo chlapců?"
Odpověď: "Žádný."
Otázka: "Byla mezi nimi nějaká děvčata?"
  • Otázka: "Takže ty schody vedly dolů do sklepa?"
Odpověď: "Ano"
Otázka: "A ty schody vedly také nahoru?"
  • Otázka: "Vy jste podnikl poměrně dalekou svatební cestu,že?"
Odpověď: "Ano, jel jsem do Ameriky, paní soudkyně."
Otázka: "A vzal jste s sebou svou novou ženu?"
  • Otázka: "Jak bylo ukončeno vaše první manželství?"
Odpověď: "Smrtí."
Otázka: "A či smrti došlo k ukončení manželství?"
  • Otázka: "Můžete tu osobu popsat?"
Odpověď: "Byl střední výšky a měl plnovous."
Otázka: "A šlo o může či ženu?"
  • Otázka: "Doktore, kolik pitev jste vykonal na mrtvých?"
Odpověď: "Všechny mnou vykonané pitvy byly vykonány na mrtvých."
  • Otázka: "Jste kvalifikován k podávání vzorků moči?"
Odpověď: "Odmalička."
  • Otázka: "Doktore, než jste započal pitvu, zkontroloval jste tep?"
Odpověď: "Ne"
Otázka: "zkontroloval jste krevní tlak?"
Odpověď: "Ne"
Otázka: "zkusil jste nalézt známku dechu?"
Odpověď: "Ne"
Otázka: "Takže, je možné, že při započetí pitvy byla pacientka stále naživu?"
Odpověď: "Ne"
Otázka: "Jak si můžete být tak jist?"
Odpověď: "Protože její mozek ležel ve sklenici na mém stole."
Otázka: "Nicméně, je i přesto možné, že byla stále naživu?"
Odpověď: "Je možné, že byla stále na živu a vydělávala si jako právnička."
.........................................
Jak poznáte, že jste závislí na internetu? Při psaní čehokoliv píšete za každou větou.com.
Cestou na záchod říkate že jdete downloadovat.
Na stěnách školních záchodků hledáte HTML adresy.
Všichni vaši přátelé mají ve jménu @ (zavináč).
Posmíváte se lidem, kteří mají pomalejší modem.
.........................................
Proč z kanceláře? Není tohle ukázka byrokratického myšlení?

Pán řekl Noemovi: "Za šest měsíců na zem sešlu déšť, který bude trvat čtyřicet dní a nocí. Voda zaplaví celou zemi, hory i údolí, a všechno zlé bude zničeno. Chci, abys postavil archu a zachránil pár zvířat od každého druhu.. Tady na ni máš plány." Šest měsíců uplynulo jako voda. Obloha se zatáhla a začal padat déšť. Noe seděl na dvorku a plakal.

"Proč jsi nepostavil Archu, jak jsem ti přikázal?" zeptal se ho Bůh. "Odpusť mi, Pane, " řekl Noe. "Snažil jsem se seč jsem mohl, ale stalo se tolik věcí. Plány, které jsi mi dal, město neschválilo, a tak jsem musel nechat udělat nové. Pak jsem měl další problémy, protože město tvrdilo, ze Archa je nepovolená stavba, takže jsem musel běžet na katastr sehnat si k ní povolení.

Lesnická správa požadovala povolení ke kácení stromů, a byl jsem žalován Ochranáři zvířat, když jsem se snažil pochytat ta zvířata. Ministerstvo životního prostředí požadovalo vyjádření o ekologických důsledcích záplavy. Vnitro ode mě chtělo předběžné plány šíření vody. Na finančním úřadě zablokovali má aktiva, protože tvrdili, že se snažím vyhnout placení daní tím, že opustím zemi. Úřad práce měl podezření, že ilegálně zaměstnávám Ukrajince, takže jsem musel dokazovat opak. Je mi líto, Pane, ale nemohu Archu dokončit dříve než za pět let."

Najednou přestalo pršet, obloha se vyčistila a vysvitlo slunce. Noe se podíval vzhůru a zeptal se: "Pane, znamená toto, že nebudeš ničit náš svět?" "Správně," odpověděl Bůh. "Úřady to už udělaly za mě.."
..............................................
Tohle je pohádka pro dospělé...

Večerniček o daních,

Milé děti, dnes si povíme něco o daňových úlevách.

Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun,sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatąí, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd.

Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pan, ukázal na desátého, nejbohatąího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomupřijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes. A takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové
úlevě,mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací...

Poznámka poctivého čtenáře:

Musím složit velkou poklonu!!! Nic lepšího k naší daňové soustavě jsem ještě nikdy neslyšel! Bohužel prvních pět strávníků nemá přístup na internet a tuto výpověď doby si nepřečte a další dva strávníci to nepochopí a stejně budou dále mlátit toho desátého !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

CLICK=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama