Leden 2008

Japonská slovíčka

30. ledna 2008 v 21:12 | kagome-sora |  Japonský slovník

SLOVÍČKA

červená voda
-akai mizu
démon/ďábel
-akuma
noha
-ashi
zítra
-ashita/asu
malý-chibi
bratři Elricové-Erurikku kyoudai
stříbro
-gin
stříbrné hodinky-gindokei
armádní pes (ve smyslu přisluhovač armády)-gun no inu
červeň-aka
děkuji-arygató
mrňous-shounin
chápu-sóka
užasné-sughoi
občerstvení k pití-sakana
jídlo-shokuji
kočka
-neko
mrtvola-naigara
omlouvám se-suymasé
učitel-sensei
základní škola-shogakkou
čínský drak
-kanji
švagrová-nésa
co-sůndeska
cože-nany
aha-nanda
ale-themo
ne-iie
ano-hay
dobré ráno-ohayo gozaimas
ahoj-sate
AHOJ-OHAYO
nic-issai
počkej-mate
dopis-moji
dobrou noc
-konban wa
nenávidět-kirai
dobro a zlo-kokubyaku
být zamilovaný-koukousei
černá-kuro
červené vlasy-kurokami
neopětovaná láska-kataomoi
láska-koi
jednostranná láska-katuomoi
zlato-kin
chiméra-kimera
Státní/Národní Alchymista-kokka renkinjutsushi
kenja no ishi-Kámen Mudrců
kami-bůh
lidská transmutace-jintai rensei
Jeden je Vším, Vše je Jedním-ichi wa zen, zen wa ichi
"Ohnivý" Alchymista-Flame Alchemist-Honoo no Renkinjutsushi
homunkulus-homunkurusu
"Ocelový" Alchymista-Full Metal Alchemist-Hagane no Renkinjutsushi
ocelové srdce-hagane no kokoro
japonština
-nihinga
roztomilí
-kawaii
kamarád
-kouyuu
kamarád
-tamadochi
sakra
-kso
deštník
-kasa
superstár
-kyosei
matka
-kaasan
otec,taťka
-otósan
proč
-thuste
ďábel
-akuma
vzájemná láska
-ryouomoi
konečně
-jokata
omlouvám se
-gomenasai
hlídací pes
-banken
není ti nic?
-daudžouga
přestaňte(oba)
-jamete
promiň
-goméne
sen
-jume
cos to říkal?
-nandate
no
-etó
jmenuji se
-watashi
jasně
-vatashimo
jsem doma
-vodaymo
duch
-bourei
babi
-básan
nerozumím
-wakarimasen
těší mě(odpoveď na hadžimemašite)
-dóza jorošiku
těší mě(při prvním setkání)
-hadžimemašite
loučím se
-ockarte samedes
naschledanou
-sayonara
nechutný člověk
-hanatsumai
nesmrtelnost
-fukyuu
neupravené vlasy
-ranpatsu
neupřímnost
-futagokoru
člověk
-jin
držet hubu
-damara
bisexuál
-ryousei
být v tokiu
-zaikyou
cesta do tokia
-joukyou
čína a japonsko
-chuunichi
špatně
-damedes
dobře
-genkides
miluji tě
-ai šte imas
nemiluji tě
-ai šte imasen
v restauraci
-restoran de
v hotelu
-hoteru de
neumím japonsky
-nihongo wakarimasen
rozumím
-wakarimašita
japonsko
-nihon
čeština
-čekoga
čech
-čekodžin
čechy
-čeko
střední škola
-chuugakkou
nej
-ichiban
dnes
-imazoki
jdeme
-ikso
opravdu
-ittai
dobrou chuť
-itadakimas
dobrou noc
-ojasumi nasai
dobrý den
-konnichiwa
prosím(vybídka,nabídka)
-dóza
velký
-ókii
žádný
-nanno... nai
zdravý
-kenkó na
výborný
-subarašii
těžký
-omoi
špatný
-warui
starý
-furui
spokojený
-manzoku šta
smutný
-kanašii, sabišii
složitý
-fukuzacu na
slavný
-júmei
sladký
-amai
přitažlivý
-mirjokuteki na
příjemný
-kimoči no ii
pěkný
-kirei
ochotný
-šinsecu na
krásný
-ucukušii, kawaii
nebezpečný
-arunai
mrtvý
-šinde iru
mladý
-wakai
lehký
-karui
laciný
-jasui
kyselý
-suppai
divný
-hen na
jednoduchý
-kantan na
chladný
-cumetai
hořký
-nigai
horký
-acui
hodný
-ii
důležitý
-džújó na
drahý
-takai
dobrý
-joi, ii
bezpečný
-anzen na
barevný
-kará
málo
-ni san
hodně
-taksan
trochu
-sukoši
úzký
-semai
ZDROJ: http://sera.blog.cz/
http://yoshiko.blog.cz/
http://astrides.blog.cz/
Takto seřazeny my poslal kamarád už je to hodně dlouho, pokud sem zabrousí na tyto stránky původní zdroj, tak kdyby byl autor tak laskav a napsal odkaz do komentů, budu ráda=)
Pozn. autora, tedy mě xD někdy přidávám i odkazy na stránky, kde toho najdete podstatně víc a podstatně lepší=)

Od Karako

30. ledna 2008 v 18:38 | kokkki=) |  Moje ocenění

Za povídkovou soutěž

30. ledna 2008 v 9:21 | kokkki=) |  VAŠE Diplomy
Hojte, omlouvám se, že tu dva diplomky chybí, doma mě trochu zlobí net, nepodařilo se mi je vložit udělám to hned jak to bude možné. V případě, že by se někomu nelíbyli se předem omlouvám, písněte do komentíku, napravím to, dík´)

od youko.kurama´)

30. ledna 2008 v 9:16 | kokkki=) |  Moje ocenění
Photobucket

Smutný příběh

30. ledna 2008 v 9:05 | Jana Provazníková |  VAŠE VÝTVORY=)
Chlapec a dívka jeli na motorce rychlostí přes 120km/h

Dívka: Spomal, nebo sletím!

Chlapec: Ale nesletíš, pevně se mě drž!

Dívka: Spomal prosím, já se bojím.

Chlapec: Ne, je to zábava!

Dívka: To teda není, prosím spomal!

Chlapec: Fajn, tak jo, když mi řekneš že mě miluješ.

Dívka: Miluju tě, spomal už ...

Chlapec: Teď mě prosím obejmi, jako by to bylo naposled.

Dívka ho obejme ....

Dívka: Spomalíš už konečně?!

Chlapec: Můžeš mi sundat helmu a nasadit si jí?? Překáží mi ...

Druhý den v novinách:Motorka narazila do budovy kvůli selhání brzd. Byli na ní dva lidé, ale jenom jeden přežil.

Pravdou je, že chlapec v půlce kopce zjistil, že mu vypověděli brzdy, ale nechtěl, aby to jeho přítelkyně věděla. Místo toho chtěl, aby mu řekla, že ho opravdu miluje, naposledy ho obejmula a potom jí dal svou helmu, i když věděl, že to znamená jeho smrt, jen kvůli tomu, aby ona mohla žít ...


Nádhera

28. ledna 2008 v 21:59 | kokkki=) |  ANIME a MANGA Obrázky
Většinu z těchto obrázků mi poslala VikiDrak: jestli zabrouzdáš na tyto stránky, prosím, napiš do komentu odkaz na svůj blog, díkXD

Moc těch co dokáží věřit- 11. Kapitola

28. ledna 2008 v 9:45 | kokkki=) |  Moc těch co dokáží věřit- 1.díl
O dva roky později:
Zdá se mi, že všechno byl jen sen. Po smrti nesmrtelného vládce se vše vrátilo do starých kolejí. Othion se za dohledu Silphiel vzpamatovává z vlády Nemsrtelnýho dědy. Jsem na svou sestru moc pyšná=) Díky přerušení toku nesmrtelnosti začala růst jako z vody. Již je o hlavu vyšší, než já, což jí umožňuje říkat mi špunte. Každé ráno do školy dojíždím z Othionu, protože chtě nechtě, jednou jsem "princezna", tak tam na všechno musím dohlížet. Alden se se mnou také vrátil do školy. Mám pocit, že ho srážka s temnotou vůbec nepoznamenala. Stále se pošťuchujeme a rýpeme do sebe ať už kvůli tomu, či onu, jako v době, kdy jsme se poznali. Tartarus pracuje v našem světě v jedné špičkové restauraci jako šéf kuchař a nutno podotknouti, že u plotny mu to sluší daleko víc, než když nás midlil hlava nehlava. Daria také zůstala v Othionu. Neměla proč vracet se sem, nikdo tu na ni nečekal. Stará se nám v paláci o zábavu, což řeknu vám, stojí za to. Talia se vrátila k focení. Moc zvláštní dívčina a pořád je mým vzorem, v jehož stopách bych se jednou chtěla vydat. Elliot ode mě na čas odešel. Před dvěma lety jsme spolu na štědrý den odjeli sami do srubu v údolí a já mu ukázala moje tajné místo. Zabalila jsem do batohu, co bylo zapotřebí, zavázala mu oči a vedla ho do jeskyň, kudy jsme předtím kráčeli s Tartarem a kde jsem odvalila překážející kamenní. Jednou chodbou se dostaneme na místo, kde jsme předtím byli s Tartarem, ale je tam ještě jedna chodba v nitru samotné sopky, která nebyla v pohybu již několik tisíc let. Uvnitř sopky je stříbrné jezírko, ze kterého je vidět na hvězdy. Je to jako plavat v komíně. Rozvázala jsem mu oči a on hvízdl. "Páni," dostal ze sebe. Sundala jsem si tričko, čehož se upřímně řečeno zděsil, ale neměl proč. Říkala jsem mu, že plavky si beru pod oblečení. Ruku v ruce jsme skočili do jezírka. Stříbřité kapky vody létaly všude kolem nás. Pošťuchovali jsme se a smáli, jak jsme se jeden druhého snažili potopit. Když jsme začali být unavení, vzali jsme si jídlo a jen tak leželi na zádech nechávajíc se unášet vodní hladinou. Žvýkala jsem jablko a hleděla na hvězdy. Alden odhodil ohryzek do sáčku a vylezl z vody. následovala jsem jeho příkladu a lehli jsme si na osušky. Laskala jsem ho ve vlasech, zatímco Elliot si pohrával se šňůrkami mých plavek. Obratně chytil za jednu z nich a rozvázal ji. Vrchní díl sklouzl do jemného písku a já lehce červená následovala jeho příkladu a pomalu mu začala sundavat jeho pavky. Elliot pokračoval mým spodním dílem, až jsme tam na sobě leželi, jak nás Pán Bůh stvořil. Trochu jsem se styděla. Nervozita se stupňovala každým okamžikem. ***********CENZURA************ Bylo to nádherné.
Po "vzájemném sblížení"XD jsme seděli na břehu, a ráchali si nohy ve vodě. "Co je, Elliote?" zeptala jsem se. Tvářil se jako když jsem ho poprvé potkala. "Něco se stalo?" "Ne, nic, já jen...musím odjet." řekl a sklopil hlavu. Do očí mi vyhrkli slzy. nestihla jsem je zadržet. Objala jsem si kolena a začala se nevolností pohupovat dopředu a do zadu "Ale p-proč?" "Musím najít svou rodinu." Zadívala jsem se do vlnek, které tančily po vodě. "Chápu," zamumlala jsem, ale proud slz nebral konce. "Cass, miluju tě z celého srdce. Bolí mě představa, že s tebou nemůžu být, ale nejde to jinak, já musím najít místo, kam patřím." "Patříš sem, Elliote, ke mně." "Já vím, ale musím zjistit, kam patřím, kde je má rodina..." Cítila jsem jeho teplé ruce na svých zádech. Objal mne ze zadu kolem ramen a přitiskl se ke mně, jak jen to šlo. "Odpusť mi," prosil. "Jednou se vrátím..." "Počkám tu na tebe," zašeptala jsem a vzala jeho ruce do svých. Opravdu ho chápu, vždyť já taky přišla o všechny čtyři rodiče. Vím však, že ať jsou kdekoli, tak jsou stále se mnou, v mém srdci. Nevím, co bych dělala, kdybych neměla Silphiel, tetu, strejdu a ostatní. Elliot přišel o rodiče a je sám, není divu, že touží najít svou rodinu. "Prosím, neplač," šeptal. Vrátili jsme se ruku v ruce zpět do srubu. Elliot mě dlouze políbil, než jsme šli spát. Již jsem spala, on zašeptal do tmy: "Dobrou noc, můj andílku." Když jsem se ráno probudila, byl už pryč. Další příval horkých slz....nedokážu popsat, jak jsem se cítila. Nestihla jsem mu dát dárek, ani mu popřát šťastnou cestu. Vrátila jsem se do pokoje, sesula se po dveřích k zemi a řvala. Bolest v mém srdci musela ven. Po několika hodinách prosezených na zemi, jsem si šimla lístečku na nočním stolku opřený o lampyčku. Vstala jsem, chytla ho do rukou a četla. Slzy smáčely krátké řádky. *Prosím, neplač.* Otřela jsem si slzy a pokusila s o úsměv. Slíbil, že se vátí.
Elliot tou dobou seděl ve vlaku a hleděl na východ slunce. Na jeho rtech hrál lehký úsměv. Zaclonil si rukou oči. Mezi prsty mu stékala jedna slza za druhou. "Ty seš ale blbec, Elliote, viď? Jí píšeš, aby neplakala a sám tu řveš!" napomínal se.
Dva roky uběhly jako voda a já sedím na parapetu hledíc na školní dvůr, kde si studenti vychutnávali doteky slunce. Netuší, co se před dvěmi lety stalo. Neví o boji, který se odehrál mezi dobrem a zlem. Světlem a tmou. Nemají ponětí, že za život vděčí válečníkům Othionu. Neví ani, že chodí do školy s hrdou maminkou dvojčátek malého Aldena a Darii, které mi hlídá Silphiel, když jsem ve škole. Dostali jméno podle svých dvou kmotrů. Vítr si pohrával s mými vlasy. "Nějaké zprávy?" zeptal se Alden. Zavrtěla jsem hlavou. "Žádné, ale jednou se vrátí a je mi jedno, jak dlouho to bude trvat....já si počkám." *Čekám tu na tebe vrať se brzy.*


Moc těch co dokáží věřit-10.Kapitola

27. ledna 2008 v 14:02 | kokkki=) |  Moc těch co dokáží věřit- 1.díl
Zahlédli mé rodiče. Stáli na malém kopečku pohlcováni černou hmotou. Pozdě. Zmizeli v nenávratnu. Daria za běhu vyskočila vysoko do vzduchu, vyvolala tsunami a svrhla ji rovnou proti temné stěně. Silně práskla vodní holí do země, aby tak své kouzlo umocnila. Temnota však vodu pohltila, aniž by na ní bylo vidět jakékoli poškození. Co by taky jeden čekal od mlhy, že? Elliot vytřeštil oči do cárů převalující hmoty, mlhy, nebo co to vlastně bylo doopravdy. Začala na sebe brát podobu. Nesmrtelný vládce se vrátil jako syn samotné temnoty. Jeho smích se rozléhal krajinou a odrážel se od okolních horských masívů. "Myslela jsem, žes ho sejmul." řekla Talia. "Taky že jo," odpověděl Elliot. *Cass, prosím tě, stůj při nás v téhle bitvě* *Cassandra zemřela pro nic za nic* řekla si talia smutně, zatímco vyvolávala sílu tornáda. Vítr se zvedl. Talia se vznášela v oku víru. Vyvolala luk a šíp, který zářil jasně bílou barvou. "Tohle je za Cass, šmejde," Napjala tětivu a vystřelila. Žádný výsledek."Mě nezastavíte!" hřměl Nesmrtelný vládce. "Spojil jsem se s temnotou, nemáte jedinou naději mi nějak ublížit. Světlo Othionu je pryč, zmizelo. nikdo vám už nepomůže!" "To se pleteš!" zařval Elliot. "Dokud je v našich srdcích, tak je ještě naživu! Pořád je mezi námi" dořekl. "Blázne, ty sám tomu nevěříš," zasmál se Nesmrtelný vládce. "je navěky pryč." "To není pravda!" řekla Daria s Taliou současně a poslali proti Nesmrtelnému vládci další proud magie. Alden vyvolal sílu země. Úponky se omotyly kolem vládcova těla, avšak spadly na zem. "Vzpamatuj se, Aldene!" řekla Talia. "Mlhu přece nesvážeš," pokračovala.

záblesk vzpomínek, tma, ticho. Oslepil mne prudký příval světla. Viděla jsem mámu, tátu a další pár lidí, které jsem odněkud znala. Vysoká žena měla stejné oči a muž stejné vlasy jako já. Má pravá matka a otec spolu s adoptivními....Muž mne chytil kolem ramen. "Cassandro, není ti nic?" zeptal se starostlivě. "Už mi v životě bylo i líp..." zamumlala jsem. "Kde to vlastně jsme?" otočila jsem se na všechny, kteří kolem mne stáli, hladili mne po vlasech, nebo v případě táty poplácával po rameni. Mí čtyři rodičové..."Cass, musíš se vrátit zpět," řekla má adoptivní matka. "Ale jak? Cožpak tohle není temnota?" zeptala jsem se. "Ne," odpověděl můj adoptivní otec. "Toto je bariéra, kterou se chráníme před jejími učinky, avšak obávám se, že moc dlouho už to nevyržíme..." "Safra, já jsem si řikala, že je tady nějak osvětleno okolí. Ale jak se mám sakra vrátit, jsem přece mrtvá, nebo ne?" "ne, jsi v mezifázy," odpověděla má matka. "Tomu nerozumím," "To nemusíš, řekl otec. "Poslouchej." zavřela jsem oči a zaposlouchala se. "Já-já je slyším. Elliota, Dariu, taliu i Aldena....slyším jejich srdce....*vrať se* volají. Ale jak?" "Běž za nimi, usmála se má adoptivní matka. "Následuj hlasy vašich srdcí." "Buď silná, maličká," popřáli mi. "Táhne mě to...pryč," prudký vír mne odvál daleko, pryč od rodičů. Přistála jsem na malém kopečku, ale stále ještě jako duše. Přímo pode mnou se odehrávala zuřivá bitva. Snažili se porazit nesmrtelného vládce, ale jak bojovat s mlhou? Temná energie zasáhla taliu do prsou. Prorazila vlastním padjícím tělem čtyři stromy, než ji ten další konečně zastavil. Z věčných kidů Nesmrtelného vládce se mi dělalo zle. Je na čase mu tu hubu rozbít. "Světlo Othionu zhaslo navěky," skřehotal. elliot se pokoušel vstát. Pomalu a silně vrávoravě se mu to podařilo. Upadl na jedno koleno a opět se pokusil pevně postavit na nohy. "Navěky budete zžíráni úžasnou silou temnoty. Nezastavíte mě ani vy, ani ta malá holka!" Konečně jsem opět dostávala lidskou podobu. Každá má molekula se kupila kolem mě. narostly mi znovu dlouhá křídla. no jo, no, ode dneška mi můžou říkat poletucho...ach jo. "Na víc se nezmůžete?" zeptal se nesmrtelný vládce, když Aldena odhodil a ten tvrdě narazil zády o veliký kámen. "Tak se koukej!" zařvala jsem z plných plic. Věřím...věřím tomu, že nastane úsvit a všechno zlé, co mě teď trápí zmizí..."Cassandro!" zavolali všichni. V tu ránu byli na nohou. Spojili jsme síly všech pěti a vyslali energii proti němu. Ozvalo se kvílení, které trhalo uši. Daria vedle mě padla na kolena a držela se za hlavu. "Co se stalo?" zeptala se Talia. Daria s sebou začala škubat v šílených křečích. Prohnula se do zadu a ze zad jí narostla křídla. vyčarovala dlouhý nůž a mrštila jím přímo proti mě. Nečekala jsem to. Téhle ráně by se nikdo nemohl vyhnout. Zavřela jsem oči. Po obličeji mi stékal pramínek krve. Pohlédla jsem před sebe. Stál tam Tartarus. z břicha mu trčel nůž a z koutku úst vytékala temně rudá krev. "Proč? Proč jsi mě zachránil?" zeptala jsem se. Všichni na něho vyjeveně zírali včetně nesmrtelného vládce. "Protože-protože jsi mi ukázala co je to odvaha...ty i ostatní...pomohla jsi mi odprostit se od nesmrtelného vládce. Nyní věřím, věřím že ať vám pěti do cesty život přinese jakékoli překážky, zvládnete to. Navíc jestli vyhrajete, budeme moci konečně všichni žít v míru, nic jiného nechci, teď už to vím. A ty mě poslouchej!" ukázal prstem na nesmrtelného vládce v těle Darii. Druhou rukou vytrhl nůž ze svých údů. "Je nikdy nemůžeš porazit!" řekl. "Proč ne? Za mnou stojí temnota silnější, než kdy bylo světlo, proč by se mi nemohlo podařit je zabít?! Partu takových spratků!" "Protože mají něco co ty ne!" použil stejná slova, jako předtím Alden s ostatními. "Co je to?" zeptal se nesmrtelný vládce. "Odvahu objetovat se, aby ten druhý mohl žít!" Chystal se nůž hodit proti nesmrtelnému vládci, ale Alden ho chytil za ruku. "Jestli zabiješ jeho, zabiješ i Dariu." Tartarus stáhl ruku zpět. "Co tedy budeme dělat?" zeptal se. "Já nevím," odpověděla jsem. Netušili jsme, že Daria v ten okamžik započala svůj vnitřní souboj. "Věřím, že to zvládne," řekl Alden. Nesmrtelný vládce se začal svíjet. sesul se k zemi ruce tisknouc k hlavě. Nehty se zarýval do pokožky, jakou prožíval bolest. Dariin duch začal růst. již byl dvanáctkrát větší, nežli duše Nesmrtelného vládce. Daria ho pevně chytila oběma rukama a stiskla. "T-to není možné..." sténal. "Kde se v tom dítěti vzala taková síla?" Daria drtila jeho duši. "Okamžitě mě pusť, jestli nechceš mít opravdu hodně velké potíže," vyzvala ho Daria. "N-neudržím ji," zasténal a jeho mysl opustila její tělo. Alden stihl Dariu chytit do náručí, než oslabena padla k zemi. Nesmrtelný vládce se oběvil v podobě temnoty. S tímhle mě tak štve, takhle to bude trvat věčně! "Zastavím tě!" vypěnila jsem. "Ty? A jaká armáda? Těch pět dalších švábů za moc nestojí....." "Tahle armáda," ozvalo se. Na obzoru se objevila malá holčička v rukou třímajíc krátký meč. "Sylphiel..." nedostávalo se mi slov. "Další malá žába," chechtal se. smích mu však ztuhl na černých rtech, když se po jejím boku sešla celá vesnice. Každý v rukou třímal nějakou zbraň, ať už luk, meč, či pánvičku. Všichni byli odhodláni postavit se nesmrtelnému vládci. "je způsob, jak nesmrtelného vládce zničit, ale potřebuji k tomu všechny Elementy," řekl tartarus. "Musíme soustředit veškerou magii, moc i síly do jednoho z nás a tou budeš ty," ukázal na mě. "Mít všechnu vaši moc?" zeptala jsem se nervózně. "Ano," odpověděl. Zaťala jsem ruce v pěst a zhluboka se nadechla. "Promiňte, j-já nemůžu!" "C-Cože?" vyjel Tartarus. "nemůžu to udělat. Už jednou mne ovládl a kdyby to dokázal ještě jednou, tak je po nás. Aldene, ty budeš nositelem našich sil," otočila jsem se na Aldena, který na mě koukal, jako kdybych se praštila do hlavy. "Tak fajn," řekl Tartarus. "ale pospěšte si, nemáme mnoho času!" Rozestavili jsme se do kruhu kolem aldena. Natáhli jsme ruce před sebe a zamumlali zaklínadlo, které nás Tartarus naučil. Pět mocných energií se kolem nás obtáčelo jako hadi kolem své kořisti. Proplétali se navzájem, dokud se neslily v jedinou barvy stříbra, která vnikla Aldenovi do prsou, až padl na jedno koleno držíc se za srdce. Celé jeho tělo začalo zářit jasným světlem. Zpříma se postavil. "Co to-co to má znamenat?" zeptal se Nesmrtelný vládce. Alden opatrně magií odtáhnul naše bezvládná těla stranou, když jsme upadli do bezvědomí a podíval se Nesmrtelnému vládci do očí. "Znamená to, že máš fakt velký problém!" Odrazil se všemi čtyřmi od země a vyskočil vysoko do vzduchu. nesmrtelný vládce proti němu vyslal proud energie, ale ta se od něho odrazila a vrátila se proti němu zpátky. Nesmrtelný vládce zasténal a chytil se za pravé oko. "Zaplatíš za všechno, co jsi provedl. Už nikdy neublížíš ani mě, ani nikomu jinému!" Zastavil se ve vzduchu s rukama nataženýma před sebe. Vyvolal všechny elementy spolu s Tartarovou magií. Letěl přímo proti hlavě nesmrtelného vládce hlavou napřed. Přirazil zápěstí k sobě a roztáhl prsty. do svých rukou vyvolal Meč bouřek. Napřáhl se a přeťal nesmrtelného vládce v půli. Veškerá jeho magie se hromadila kolem sténajícího těla, které se postupně rozplývalo, až nezbylo nic jiného než vetchý stařík ležící na zemi. Naomin strýc mu podřízl hrdlo. Tělo nesmrtelné vládce se změnilo v prach. Tak skončila vláda Nesmrtelného vládce, který byl ochoten všeho, aby získal moc. Veškerá temnota se rozpadla na mizející střepy. Konečně je Othion přesně takový, jako byl dříve. Nevím, za jak dlouho budou všechny rány Othionu opět vyléčeny a neví to nikdo, ale všichni víme,že ať se stane cokoli, nikdo z nás na to nebude sám. Nesmrtelnost...zní to dobře, ale my žijeme naplno a to nám stačí. Snažíme se život vychutnávat plnými doušky jen díky tomu, že víme, že nežijeme věčně.

Moc těch co dokáží věřit-9. Kapitola

24. ledna 2008 v 16:51 | kokkki=) |  Moc těch co dokáží věřit- 1.díl
"Cassandro," zašeptal Elliot zoufale. "Už je pozdě," řekl nesmrtelný vládce, avšak jeho slova vycházela z mých úst. "Co jsi jí udělal?" "Stala se mým tělem, jak vidíš, nyní jsme jako jeden." Elliot soustředil oheň ve svých rukou připraven hodit. "Ne, ne, ne," vztyčil Nesmrtelný vládce prst. "Přece bys nechtěl, aby se jí něco stalo, nebo ano?" "Cass, slyšíš mě? To jsem já, Elliot." můj prázdný lehce sfetovaný pohled se vytratil, můj pohled byl na okamžik jako dřív. Slyšela jsem to. pak se však vrátil nesmrtelný vládce. "Uteč člověče. vychutnávej poslední okamžiky, nežli vše pohltí temnota." "Já nikam bez Cassandry nepůjdu. Vím, že mě slyšela a že mě uslyší i teď. Miluju tě, prosím, vrať se mi zpátky. Bez tebe v mém srdci je prázdno, a je to horší, než temnota. Vím, že tam jsi. Prosím, prosím vrať se." "To ti nepomůže! Co to...?" Nesmrtelný vládce započal boj uvnitř sebe sama. Má duše se střetla s jeho. Probrala jsem se z transu. byla jsem na okamžik na povrchu, proč by to nemohlo vyjít ještě jednou? "Elliote....prosím, zabij mě." prosila jsem."Cože? to ale...to přece..." "musíš mě zabít, tohle už nejsem já..." "Ale musí být i jiná možnost, jak tě dostat zpátky..." "Žádná není, udělej to pro mě, ty víš, že to tak má být." Krvavé slzy opět smáčely jeho tvář. bolel mě ten pohled. Vzdal se kvůli mě svého lidství a teď mě musí zabít...Proč jen jsme se nepotkali dřív? *Jestli mě zabije, ty půjdeš se mnou. Jestli uteče, zabiju všechny.* znělo my v mysli jako tam tam. *zemře tak jako tak* dorážel nesmrtelný vládce. Elliot nechal ruce volně podél těla a pomalu se ke mě blížil. Objal mě, jak nejpevněji mohl. Ani já, ani Nesmrtelný vládce necítil palčivou bolest, která se většinou dostaví, když sáhneš na něco horkého. ruka, která vyčarovala dýku z černé oceli však nebyla moje. Elliot chabě zasténal. V místě, kde by mu jindy vytryskla krev se objevila zlatá tekutina. Své ruce jsem ztáhla zpátky a ustoupila o dva kroky od Elliota. Nevzdám se tak snadno! nenechám ho zničit vše, na čem mi záleželo. Můj duch vystoupil z mého těla. Vytáhla jsem Nemrtelného vládce za těch pár chlupů, kterým říkal vlasy s sebou. "Teď je ta pravá chvíle Elliote. jen jedno si pamatuj. Miluju tě z celého srdce a ať už budu kdekoli, vždy budu s tebou, ve tvém srdci, setkáme se spolu, až ty budeš spát, až ti bude nejhůř, ucítíš mou přítomnost. Prosím, pomoz ostatním, věřím ti." Elliot pozdvednul ruce a vyvolal sílu ohně. Silný příval mě i nesmrtelného vládce pohltil a oba jsme se rozplynuli. jediné, co zůstalo bylo mé tělo, které zase vypadalo jako předtím. "Sbohem," zašeptala jsem naposledy do bolestných skřeků nesmrtelného vládce. Elliot se opět proměnil v člověka. Hleděl na své ruce stejně lidské jako dřív. "Děkuju, Cass," zamumlal. to byl poslední dárek pro někoho, koho jsem milovala celým svým srdcem. Ostatní zatím po třech vybíhali točité schody do komnaty, kde klečel Elliot objímajíc mou hlavu ve svém klíně. "Co se stalo, kde je Cass?" zeptala se Daria vyčerpaně. než Elliot stačil odpovědět, ozvala se hlasitá exploze. Socha nesmrtelného vládce vybuchla v ohromném ohňostroji zlatých hvězd, které se rozletěly do všech koutů Othionu. Krajinou po dlouhé době zazněl zpěv ptáků. hejno holubic vzlétlo směrem k nebeské klenbě sebou přinášející květy, jimiž bylo širé okolí obsypané, stromy tvořily sad, kde voňěla jablka a třešně. Bažiny zmizely, nahradily je lány polí, kde se zlatalo obilí barvy slunce. Othion se konečně vrátil do původní podoby, konečně zavládl mír a klid. Avšak temnota na obzoru nezmizela. Stále se blížila , každým okamžikem pohlcovala další části Othionu. "Ale nikoho to v tu chvíli nezajímalo. "Co se stalo?" Talia s dariou hleděli na mé tělo. Vypadala jsem, jako kdybych spala. Elliot mě tiše hladil po vlasech. "Musel jsem to...přála si to," drmolil. Alden Elliota uhodil do tváře. Ten se však nijak nebránil. "Jak jsi mohl," dostával ze sebe Alden. "Měl jsi ji chránit..." "Je to tvoje vina, neměl jsi jí poslouchat!" běsnil dál. Daria se mu musela pověsit s Taliou na ruce, aby Elliota neuhodil znovu. "Přála si to. Jestli si myslíš, že jsem z toho byl nadšenej, tak rozhodně nebyl. nikdy bych jí neublížil." "Co budeme dělat?" zeptala se Daria. Kulaté slzy jí stékali po tvářích. "Půjdeme zastavit temnotu," řekl Elliot rozhodně, něžně mou hlavu podepřel pláštěm a vstal. "to bylo jejím největším přáním a já ho splním. Pokud selžeme, pak její oběť byla zbytečná. Alden s ostatními kývli. Běželi vstříc temnotě, která se rozpohybovala ještě rychleji, než kdykoli předtím.

Vyběhněte s idiotem=)

22. ledna 2008 v 18:50 | kokkki=) |  Vtipy=)
nutno podotknouti, že to píši v okamžiku spravedlivého rozhořčeníXD
Anglicky
Blbej jak dlabaný sáně!
Thick as a brick!
Jsi ještě blbější než vypadáš!
You´re as stupid as you look!
S tím potměpichem ji ani nepošimráš mezi nohama!
You can´t fuck her with this poor dick!
Jdi do hajzlu!
Drop dead!Hovno! Bullshit!
Drž zobák!
Shut your trap!
Jdi někam s těmi kravinami!
Doggone your silly ideas!
Odpal, vypadni!
Bugger off, shove off!
Jsi slepý jak patrona!
You´re blind as a bat!
To mi smrdí!
I smell a rat!
Ty skrčku!
You runt!
Jsi hluchý jak poleno!
You´re stone deaf!
Co je sakra?
What the hell!
Ty kreténe!
You wally jerk!
Hloupý ses narodil, hloupý zemřeš!
You´ve got the brains of a doughnut!
Zmaluju ti hubu!
I´ll rearrange your face!
A co takhle jednu do držky!
How about a knuckle sandwich!

Německy
Drzý jak opice!
Frech wie ein Dachs
Drž hubu!
Halt die Luft an!
Husa hloupá!
Dumme Gans!
Hrom do toho!
Donnerweter!
Odpal!
Verpiss dich!
Polib mi…!
Leck mich am Arsch!
Drž zobák!
Halt den Schnabel!
Debile!
Du Arschloch!
Máš prázdnou hlavu!
Dumm geboren und nichts dazu gelernt!
Jdeš mi na nervy!
Du gehts mir auf den Sack!
Francouzsky
Kecáš nesmysly!
Tu déconnes!
Blbý jak dlabaný sáně!
Con comme la lune!
To je kretén!
Espece de crétin!
Chceš ránu?
Tu veux un gnon?
Dám ti do držky!
Je vais te taper sur la gueule
talsky
Drž hubu! Chiudi il becco!
Máš slepičí mozek!
Hai il cervello di gallina!
Odpal!
Vaffanculo!
Ty jsi osel!
Ma sei priorio un asino!
Zmizni! Fuori!
Běž do…! Vae a quel paese!
Španělsky
Jdi k čertu! Vete con demonios!
Ještě ti nikdo nedal facku?
Es que no te han dado nunca una bofetada?
Jsi hloupý od narození!
Eres tonto de nacimiento!
Hlupáku!
Tarado!
Opičí ksichte!
Cara de mico!
Zavři hubu!
Cierra la boca!
Neštvi mě!
No me eches!

Doporučujeme však, abyste tyto věty používali jen v nejvyšším rozčilení, které se vám předtím nepodařilo zchladit ani počítáním do dvaceti. A opravdu důrazně doporučujeme, nepoužívat předchozí věty na chlapíky o dvacet čísel vyšší a metrák těžší, ať už vás naštvali sebevíce.
Zdrojem nejen těchto zmíněných sprosťáren je kniha Vulgarizmy v devíti jazycích z Ottova nakladatelství.

Jednorožci

22. ledna 2008 v 17:40 | kokkki=) |  Fantasy
Jednorožci jsou legendární bytosti. Byli považováni za vzor čistoty, lásky a míru. Nemají však rádi, když na ně sahá mužská část lidské populace. O dost raději jsou, když je za ušima podrbe vyzrálá žena, ještě lépe princezna. ti jsou ale mazaní, co?=)
Zobrazují se v podobě oslnivě bílých až stříbrných koní s dlouhým rohem rostoucím z čela. Jejich rohy mají údajně magickou moc, za jejichž pomoci se dá kouzlit, ale vykonají pouze dobrá kouzla, proto by polednici asi na moc nebyly, leda v případě, že by chtěla podstoupit plastiku=D
Až vám jednou bude nejhůře, pomyslete na jednorožce a on za vámi přijde. Třeba ho neuvidíte, ale poznáte, že je přítomen podle naděje, kterou pocítíte ve svém srdci



Tyto překrásné obrázky pocházejí z bločku endatrysk, tak se tam jukněte=D
Našla jsem o nich také zajímavý článek na black-rose.blog.cz
Údajně se vyskytují ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. Jsou vybaveni léčivým rohem. Jejich mláďata se rodí se zlatou srstí a až v dospělosti se srst mění do stříbrna a pak do bíla.
Styku s lidmi se jednorožec vyhýbá, má velmi hbité nohy, takže se dá těžko chytit. Jednorožci jsou díky své síle, odvaze a rychlosti považováni za božskou bytost. Jejich roh, zářící zázračná zbraň na čele, je činí neporazitelnými a můžou být poraženi pouze lstí. K tomu je potřeba panny, která se pošle procházet se do oblasti, v níž se jednorožci pohybují. Jakmile ji jednorožec zpozoruje, lehne si pokojně k ní, položí si hlavu do jejího klína a klidně usne.
http://www.jerryswallpaper.com/unicorns/castle20.jpg

http://www.jerryswallpaper.com/unicorns/First%20Flight.jpg

1892886.jpg

http://www.jerryswallpaper.com/unicorns/unicorn-castle.jpg

unicorn18.jpg

5.jpg



Moc těch co dokáží věřit 8.Kapitola

21. ledna 2008 v 9:55 | kokkki=) |  Moc těch co dokáží věřit- 1.díl
Výbuch ohnivé energie, tartarus padá k zemi, přesto byl však stále silnější. Alden pomalu a ztěžka vstával na nohy. Vyvolal energii. Zelená aura se kolem něho vznášela. Ale nedokázal vyvolat rostliny. Půda kolem byla příliš zničená. Daria kolem Tartara vytvořila bublinu, z níž Talia vysála vzduch. Tartarus začal lapat po dechu. Jeho tvář začala mít nafialovělou barvu, končetiny se zmítaly ve ztuhlé křeči. máchnul rukou a bublina praskla pod náporem energie. Daria s Taliou odlétly kus stranou. "Pojďte pryč, tohle nezvládneme," řekla talia. nikdo na to však nereagoval. Stěží se stihla prohnout, když proti ní tartarus vyslal magické střepy. hleděla, jak pramínek jejích vlasů padá k zemi. "Tak teď je to osobní! Nikdo, nikdo mi nebude šahat na hlavu krom mého kadeřníka Chevaliera!" Vzápětí ji však energie zvedla vysoko do vzduchu a zarazila ji do země, kde zůstala ležet v oválné jámě. "Proč? Proč vás stále nemůžu porazit, i když jsem o tolik silnější? Proč stále vstáváte? Proč vždy vyhrajete?" ptal se tartarus. elliot se objevil jen pár centimetrů od jeho obličeje a chystal se vypálit. "Zadrž, Elliote," zavolal Alden. "když ti povíme, jak je možné, že nás nemůžeš porazit, necháš nás projít?" "Ano." "tak tedy dobrá: Nemůžeš nás porazit, protože my máme něco, co ty nemáš...." "co se nedá koupit..." pokračovala Daria. "Co nemůžeš ukrást..." řekla Talia pomalu vstavajíc ze země. "Co? Co je to?" "Když jsem cassandru poznala, myslela jsem, že je blázen, když mi řekla, že patřím k elementům. Nevěřila jsem jim, i když jsem na vlastní kůži poznala sílu vzduchu. trvalo mi dlouho, než jsem si to srovnala v hlavě a nakonec se k nim přidala, i když se pořád tvářím, jako ta, co všechno zná, jako ta krásná, na kterou nikdo nemá....ukázala mi, v čem spočívá jejich síla nakopat ti zadek pokaždé, když ho na nás vystrčíš..." "Co je to?" "Je to odvaha bojovat za to, v co věříš, síla víry, která námi prostupuje jako hřejivý balsám na naše rány. Je to odvaha zachránit druhého, aniž bys v tu chvíli myslel na sebe. odvaha zachránit ostatní za cenu vlastního života. Ty jsi ubožák, který nemyslí za sebe, kterého Nesmrtelný vládce nutí dělat věci, které nechce. Cítím bolest ve tvém srdci," řekl Alden. Cítím, co cítí ostatní, to je dar síly země" dořekl alden. tartarus se od nich odvrátil. M-máte pravdu..." a zmizel. Běžely směrem k vysoké věži za sochou. Z vchodových dveří se však vyvalily snad stovky démonů. Nemrtví, z nichž odpadaly kusy zahnívajícího masa se vrhaly na elementy, škrábaly, a kousaly. Daria vyvolala dlouhou hůl a práskla s ní o dláždění. "Přivítejte tsunami!" vykřikla. Z konce hole vytryskl obrovský proud vody, který se na nemrtvé svalil a spláchl je stranou. Trvalo to jen několik vteřin, než se jim opět postavily do cesty. Alden se ohlédl na elliota, který upaloval jednoho za druhým. *Vzdal se svého lidství...* znělo mu v hlavě. Cítil bolest, kterou Elliot prožíval. ´soustřeď se, Aldene!´ zaznělo mu v hlavě. Talia...ovládá telepatii? Podivil se. Vzápětí však musel uhnout před kusem ruky, která se mu málem otiskla na obličeji, když jí po něm mrskla Daria. "Au," zavyl. Elliot již není člověkem, nepamatuje si nic, jen touha zabíjet, ale je něco, co ho drží zpátky, co je to?
Výkřiky bolesti se rozléhaly bezpočtem chodeb a sálů. "Né," křičela jsem z plných plic a držela se za hlavu. Nemrtelný vládce stál nade mnou v rukou tisknouc malou červenou kuličku, kterou mi před pár okamžiky vyrval ze srdce. Ve svých rukou držel můj život. Sakra. Proč všechno, co dělám je špatně? "Nebraň se, svému osudu stejně neunikneš! Staneš se schránkou, která bude mít tu čest nosit mé já, měla bys být hrdá." "Kdo by byl hrdý na to, že v něm bude dřepět takovej kretén uhozenej jako ty?!" odpověděla jsem vztekle. Další příval nesnesitelné bolesti mne však umlčel. "Není tu nikdo, kdo by ti mohl pomoci, tví přátelé se k tobě obrátili zády..." "Lžeš!" mé zoufalství neznalo mezí. "Podívej!" máchnul rukou a po podlaze se rozeběhl prášek do tvaru oválu. Sloužil jako kukátko, zrcadlo, kterým se dalo sledovat kohokoli, ať byl kdekoli. Viděla jsem Aldarna, Elliota, Dariu i Taliu. Seděli v našem srubu. "Všechno je to její vina!" říkal Elliot. "Neměli jsme jí věřit," nechával se lsyšet Alden. Daria hopsala po pokoji, až vyskočila na stůl. "Alespoň teď od ní bude klid," prozpěvovala. Talia se česala, nic neříkala, jen horilivě přikyvovala. "Lidi..." docházelo mi slov. Věděla jsem to. Tolikrát jsem všechno pokazila, že jim prostě musela dojít trpělivost. Měla jsem se víc snažit. další příval slz se však nedostavil. Slzy jsem již neměla a oto to bylo horší, nemohla jsem plakat, i když jsem tolik chtěla.
"Eliotte, vím, že mě slyšíš, musíš jí zachránit!" volal Alden zatímco vyvolával kuší, pomocí níž střílel do jednoho nemrtvého za druhým. "Pomohlo by tohle?" zeptala se Talia. Soustředila se na telepatii, napojovala se na Elliotovo myšlení, tok jeho mysli. Objevila se však před ní ohnivá bariéra. Uzamkl svou mysl. Nehledě na bolest a popáleniny jí prošla a její mysl křičela, jak jen mohla. "no tak, elliote, vstávat!" Nehleděla na pramínek krve, který se jí valil z úst, protože elliotova mysl se bránila, nechtěla ji slyšet. náhle se tam objevilo světlo jeho mysli. v jeho hlavě se začala formovat Elliotova lidská stránka. "Elliote, vstávej, musíš se probrat! jinak se Cass stane něco horšího nežli smrt a ty to víš, tak se už konečně prober!" Elliot zamrkal očima. Stále byl proměněný v živel, ale jeho mysl opět patřila tomu Elliotovi, kterého znali. "Běž ji zachránit, Elliote, čeká na tebe!" volal Alden. Elliot nečekal ani minutu. vylétl do nejvyššího patra, Kde jsem ležela na podlaze. "Cassandro!" zavolal. Pomalu jsem se se kloněnou hlavou zvedla. Držíc se za hlavu jsem se prohnula do zadu. Ze zad mi obrovskou rychlostí narostla dlouhá křídla. Kůže v těch místech přímo explodovala. Přes roztrhané triko prosvítalo velké tetování na mém hrudníku ve tvaru pavouka. Bylo již pozdě. Nemrtelný vládce povstal skrze mé tělo. Má mysl se propadala hlouběji a hlouběji do temnoty, ze které jsem se nemohla dostat ven. Má mysl již nepatřila mě, ale nesmrtelnému vládci, který se vrátil silnější nežli dřív. již není naděje ho porazit, je příliš silný. Poslední záblesk myšlenek, nežli má mysl padla do komatu vznášejíc se v nekonečné prázdnotě, která mě pohltila úplně. Poslední koneček prstu pravé ruky zmizel. Je konec.

Moc těch co dokáží věřit-7. kapitola

20. ledna 2008 v 16:15 | kokkki=) |  Moc těch co dokáží věřit- 1.díl
Elliot na mě upřeně zíral. "Co se děje?" zeptala jsem se. "Tvé ruce..." roztřesenou rukou ukázal na bílé klouby, které svítily jako kamínky křemene. "To nic," řekla jsem o otřela si ruce do kalhot, aby alespoň na chvíli z nich přestaly odkapávat kapičky krve. Alden beze slova vyšel z kuchyně. Za chvíli se vrátil s plnou náručí obvazů a tišících prostředků. "Sedni si," vyzval mě. Nemusel říkat dvakrát. Byla jsem vyčerpaná nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Dosedla jsem na židli a Alden mi začal ovazovat ruce. Pečlivě skládal jednu vrstvu za druhou, každou z nich prokládajíc hojivými bylinkami ze záhonu za srubem. "AU...to bolí," zasténala jsem. Alden se na mě ani nepodíval. "Musíš něco vydržet," řekl. Co se s ním stalo? Od našeho příjezdu je jiný, jiný než dřív. Možná jsme se změnili všichni. Už ani jeden z nás není tím, kým býval. Jací asi budeme, až tohle všechno zkončí a my se budeme moci vrátit domů? Když byl Alden hotov, vyskočila jsem ze židle, poděkovala a běžela do pokoje pro kožené rukavice. Snad teď nejdeš trénovat?" zarazil mě Alden. "Hele, Aldene, vím, že se ti to nelíbí, ale jestli mám toho staříká sejmout, musím být stejně silná jako vy. Zaostávám i za Dariou. A nechci, aby se to vše znovu opakovalo. už nikdy. Alden mě chtěl chytit za ruku a zastavit, ale já se vysmekla a běžela ven. Nezastavovala se, neohlížela na Aldena, který vypadal, že chce něco říct, ale já už byla pryč. Závaží si z rukou a nohou už ani nesundavám, ani na noc, nebo dovody. Chci být silná. Za jakoukoli cenu. Alden, Elliot, daria, dokonce i Talia trénovala tvrději než já, alespoň se mi to zdálo. Měsíc uplynul jako voda, bylo na čase opusit hory a vydat se do Othionu najít nesmrtelného vládce. Alden mi konečně řekl, co se mu celou tu dobu honilo hlavou. "co se to s tebou děje?" zeptala jsem se, když byl opět usečný a nepříjemný. Alden se zhluboka nadechl. "Milovali jste spolu a nic jsi mi neřekla!" vychrlil ze sebe. Zadívala jsem se na něho jako na člověka, který by se měl nechat léčit. "Co to plácáš?" zeptala jsem se. "Tehdy...v tom vlaku..." "Ty myslíš tohle? Tak do toho ti nic není!" nasupeně jsem se otočila a zamířila směrem ven. Zastavila jsem se však na prahu. "Nic mezi námi nebylo a ne že by tě to muselo zajímat." nechala jsem ho tam stát. Popravdě řečeno byl od toho okamžiku mnohem příjemnější. Talia věčně poroučela, no jo, modelka.=) Zabalila jsem batohy a vypravila ostatní na cestu. "Co teď?" zeptala jsem se elliota. "zavři oči a vzpomínej, pátrej ve svých vzpomínkách...mysli na Othion." Udělala jsem, co mi řekl. Záblesk vzpomínek, zelené louky, zpěv ptacta, záblesk vzpomínek...ozvalo se lupnutí a pak se nám ztratila země pod nohama. Všichni se mě drželi, jako klíšťata, než jsme se svalili jeden na druhého jako pytel brambor. "Pardon, příště zapracuju na přistání," omlouvala jsem se, zatímco jsem slézala z Adena, jehož tvář dostávala silně nachový nádech. Narazil do nás nápor studeného vzduchu. Za dva týdny by měly být vánoce. Přitáhli jsme si pláště těsněji k tělu a rozhlédli se kolem. "Au, zlomila jsem si o tebe nehet," vřískala talia. Obrátila jsem oči v sloup. Alden se jí pokoušel omluvit, ale někdy prostě chybí slova=) "Tak kde je ten Nezmrdelný vládce?" zeptala se nakonec. Nevydrželi jsme to a jako jedno tělo se všichni svalili na zem a smáli se, až nám slzeli oči. "Je to nesmrtelný vládce," opravil ji Alden. "Předpokládám, že bude támhle," ukázala Daria na obrovský palác, jemuž vévodila velká zlatá socha toho staříka sedícího na trůnu. "Myslím, že minimalista asi není..." podotkla jsem. Na obzoru byla vidět černá skvrna, která se nepřirozeně rychle blížila jako velký černý mrak. "Nemáme moc času," řekl Elliot. Vydali jsme se směrem k zlaté soše. Teď se ukáže, jestli dokážeme ochránit to, na čem nám záleží. blížili jsme se k vysoké zdi, která tvořila hranice paláce. mimo palác byly jen bažiny, kusy zetlelých stromů se žblunknutím dopadaly do vody, nikde nebylo slyšet smích, či zpěv ptáků. Procházeli jsme vesnicí. nikdo nemluvil, děti si na ulicích nehráli, pouze pár z nich se snažilo se ohřát u malého čoudícího ohýnku. "Tohle je tvé království," řekl Elliot smutně. Desítky párů očí hledělo škvírami v okenicích. Do cesty nám vběhla malá holčička držíc pugětek bílých květů, bylo neuvěřitelné, že se v takové pustině dalo nalézt něco tak krásného jako tyhle květiny. Každému z nás dala jednu z kytiček. Podívala se mi do očí a udělala pukrle. "Princezno," zašeptala. Držela jsem kvítek, chtělo se mi brečet. zapletla jsem si ho do vlasů. talia si k malé klekla. Jak se jmenuješ, malá?" "Silphiel, jsem sestra světla Othionu." Vytřeštila jsem na ni oči. Ostatní hleděli stejně udiiveně, jako já, krom Elliota. "Strejdo Elliote," zapištěla a objala ho. "Tohle je tvá sestra, Cassandro. jedna z mála, která se snaží pomoct zlikvidovat nesmrtelného vládce. Ostatní to již dávno vzdali." Objala jsem ji a pevně k sobě přitiskla. Myslela jsem si, že jsem jedináček, nikdy by mě nenapadlo, že mám malou sestřičku. "Všechno bude dobré," řekla jsem jí do ucha. "Já vím," odpověděla. "Teď, když jsi zpátky bude všechno jako dřív." "Nesmíme ztrácet čas," řekla talia a odhrnula si vlasy z čela. Daria vyskočila jako opička a dosedla Aldenovi na ramena. "Vzhůru na magora," rozkázala jako generál. Stáli jsme u brány. Myslela jsem na Silphiel, která zůstala ve vesnici. Náhle se před námi objevil Tartarus s rozpřaženýma rukama. "Stůjte!" "uhni mi z cesty," zavrčela Daria. tartarus máchnul rukou. viděla jsem střípky kamene, které se rozletěli do všech směrů. Většina se rozpadla v prach, který jsem vdechla a poslední tři mi vnikli do oka, krku a srdce. Zařvala jsem bolestí. Kůže v místech, kde střípky pronikly zčernala. elliot s ostatními vyděšeně vykřikli. Tartarus vyvolal energii a poslal ji proti mě. daria však vytvořila vodní stěnu, od níž se tartarova magie odrazila. "Jsi v pořádku?" zeptal se Alden. "J-já nevidím....ne-nemůžu dýchat...mé srdce pohlcuje...nesmrtelný vládce...." Zmizela jsem jim rovnou před očima. "Kde je?" zařvala talia. vyhrnula si rukávy a vyvolala tornádo. "Nesmrtelný vládce ji povolal, její tělo se stane schránkou jeho těla, duše a mysli."Alden s Elliotem a Daiou také nečekali, co Tartarus udělá a vyvolali svá magická brnění. kolem Elliota plápolal oheň. Jeho vlastní síla ho začala stravovat.Poslední co ostatní viděli, než se změnil v samotný živel byla krvavá slza, která skanula na místo, kde jsem zmizela. "Co se to děje?" vykřikla Talia. "Vzdal se svého lidství," odpověděl tartarus.
"No tak, lidi, pojďte na pomoc," vyvolávala Silphiel na náměstí v rukou třímajíc krátký meč. Lidé však před ní zabenili domy, a zavíraly dveře. "Strýčku, Cassandra se vrátila, a všechno bude jako dřív." "Neblázni, děvče, nikdo tady nedokázal nesmrtelného vládce zastavit, musíme přijmout náš osud, jdi domů, silphiel! Tahle země už ztratila víru a nechceme další zbytečné oběti!" "Když odmítáte pomoc Othionu vy, pokusím se o to já! Nechci být navěky dítětem. nechci čekat, až mě temnota pohltí, konečně věřím, že můžeme zvrátit svůj osud. věřím ve svou sestřičku, věřím v Elliota a vy baste měli taky.!" otočila se a běžela směrem k palácovému komplexu. Její strýc seděl za dveřmi držíc se za hlavu. To jí tam necháš jít samotnou, ty starý blázne?" zeptala se jeho žena Naomi.

vtipné obrázky

20. ledna 2008 v 11:49 | kokkki=) |  Vtipy=)
ZDROJ: super.cz
TAK TUDY CESTA NEVEDE
DOUFEJME, ŽE TAHLE MÓDA SE UŽ NEVRÁTÍ
ZAJÍMAVÉ TETOVÁNÍ
TROCHU NEPOHODLNÁ KREACE
NĚJAKÉ ČÍNSKÉ JÍDLO
SPIDERMAN SE VRACÍ
NĚKDY ZAČÍT ALKOHOLICI PROSTĚ MUSÍ
PÁNÍ, TA MÁ PÁRU
PODSTUP PÁR PLASTIK A HELE, CO Z TEBE ZBUDE
HELP!
ZAJÍMAVÝ STROM
ŠPAGETKU, PROSÍM?
HADÍ ŽENA
JSOU ZÁHADY, CO?
RYCHLE, ZA CHVÍLI TU BUDE STAREJ
TAK POJĎ, HOLOUBKU, JEŠTĚ KOUSEK

Zkratky

20. ledna 2008 v 11:34 | kokkki=) |  Vtipy=)
PŮVODNÍ ZDROJ: photoshootys.blog.cz , ale nalezla jsem to na blogu
korako.blog

LOL - Laughing out Loud (smíchy se mohu strhat)
OMG - O my god (o můj bože)
ROFL - Rolling on the floor laughing (válím se na podlaze smíchy)
GL and HF - Good luck a nd Have Fun (Hodně štěstí a zábavy)
LAMA - Lamer - herní ubožák
BTW - By the way (mimochodem)
HALUZ - Náhoda,štěstí
NOOB = noobie - začátečník, nezkušený hráč
RULEZ - Něčemu fandit nebo podporovat
SUX - Příšerný, nejhorší
THX - Thanks (Díky)
NZ - Není zač
NJN - No jo no
NP - No Problem (Bez problému)
MZ - Máš zač
TJ - To jo
TJN - To jo no
MMNT - Moment
MMNTK- Momentík
WTF? - What the fuck? (Co to,kurva?..údiv)
CHEATER - Podvodník
FUCKER - sráč
TK - Team Killer (Klub zabijáků)
JJ - Jo jo
NN - Ne ne
EE - Ne-e
KUA - kurva (slušně)
BOT - Uživatel,ovládaný počítačem
MNO - Prostě no!!
HHH - smích
MUHEHE - smích
NICE - Dobrý,výborný,velmi dobře
LAGGER - Hráč s pomalým připojením
W8 - wait = čekej
SPAWNKILL - Zabití hráče než se naloaduje
SPAM - Psaní hodně zpráv pořád dokola tzv. tapetování
SUCKER - blbeček
LOSER -Poražený

Tunka=)

20. ledna 2008 v 11:26 | kokkki=) |  Spiral Obrázky

Moc těch co dokáží věřit-6.kapitola

17. ledna 2008 v 21:27 | kokkki=) |  Moc těch co dokáží věřit- 1.díl
Nikdo nevěděl, že jsem pryč. Nebyl nikdo, kdo by mne mohl zachránit. Byla jsem hloupá, důvěřivý blázen, který doufal, že se Tartarus změnil. Kámen mudrců pohlcoval každou molekulu, veškerou mou magii. Naletěla jsem. Náhle bodavá bolest ustala. Mým vězením byl průhledný kámen barvy krve. Viděla jsem Tartara, slyšela jeho smích, ale nemohla nic udělat. Je konec. Zradila jsem důvěru těch, kteří ve mě věřili. Padla jsem na kolena. horké slzy bolesti kapaly na lesklý povrch. bušila jsem pěstmi do stěn mého vězení, ale nezůstal na nich ani škrábanec. Bolí to, moc to bolí. Kámen se zachvěl, když ho Tartarus zvedl a držel v dlani. Viděla jsem jeho oko, jak na mě posměšně hledí.
"Aldene, Dario! Vstávejte!" zařval Elliot a vběhl do jejich pokojů. "Co se stalo?" zeptala se Daria rozespale. "Cassandra je pryč, zmizela. Není nikde v údolí!" Alden vyskočil z postele a hodil přes sebe košili. Společně pak prohledávali každou píď údolí, snad tisíckrát volali mé jméno, marně. daria hlasitě vzlikala do velkého kapeníku a křičela na celé kolo. "Cass, kde se schováváš?" Alden si stále otíral oči, aby nikdo neviděl, že pláče. Elliot se o to již ani nesnažil. nechal slzy kanout na zem, kde se třpitily na travách jako ranní rosa. "Muselo se jí něco stát, muselo se jí něco stát!" opakoval stále dokola. Strach o mně je popoháněl, aby šli rychleji. Daria nemyslela na bolest nohou, únavů. Div že celou dobu neběžela. Náhle se ozval hrom. Přímo před nimi se zjevil Tartarus. "Kde je?" vykřikl Alden, jakmile ho spatřil. "Nemusíte ji hledat, je tady." ukázal jim červený kámen, kde jsem zlomená klečela a neodvažovala jsem se na kohokoli z nich podívat. "Okamžitě jí pusť!" zařval Elliot a skočil po Tartarovi. Vzápětí se však musel stáhnout, když mu tartarus dal kámen do cesty. Rozbije-li se tento kámen, tak vaše princeznička zemře. "Zrůdo!" zařvala Daria, ale nehýbala se, aby mne nezranila. "Abyste neřekli, že jsem tak krutý, dám vám možnost. jestliže mne do západu slunce porazíte, vrátím vám jí." "fajn," zavolali svorně. Jejich hlasy pro mě byli jako pohlazení. jediná naděje, že bych to všechno mohla přežít...ale jestli by kvůli tomu museli zemřít oni, ať radši zemřu teď, než bude pozdě. tartarus položil kámen na pařez starého dubu a otočil se k ostatním. začalo se rozednívat. Daria vyvolala vodní stěnu a vyslala ji přímo proti tartarovi. Ten vyskočil do vzduchu a ráně uhnul. Alliot tartara zasáhl do hrudníku velkou ohnivou koulí. na okamžik Tartara zakryl oblak černého kouře. "dostal jsem ho?" "Koho?" zeptal se Tartarus v okamžiku, kdy se kouř rozehnal. Alden ho kopl do hlavy, ale tartarus ho chytil za kotník a mrštil jím proti stromům. Devět jich přerazil , než zůstal bezvládně ležet na zemi. Daria vyvolala vodu všude kolem tartara a uzamkla ho ve vodní rakvi. směrem vzhůru vycházeli bublinky tartarova dechu. Pak se však na rakvi objevila prasklina, která se stále zvětšovala, až explodovala a Tartarus byl opět volný. "to pro vás nic neznáamená? rovnou to můžete vzdát!" vysmíval se. Elliot vyskočil do vzduchu a zmizel. "Kde je?" zeptal se tartarus. "Kam zmizel?" náhle se objevil za tartarovými zády, ale ten ho chytil za ruce a mrštil jím vedle Aldena, který byl doteď v bezvědomí. tartarus zmizel stejně jako elliot. Objevil se před Dariou, chytil jí pod krkem a zvednul do vzduchu. Daria se snažila uvolnit ze sevření, které jí každým okamžikem ubíralo kyslík. kopala nohama, ale byl moc silný. "Okamžitě jí pusť" zařval Alden, který byl v tu chvíli na nohou a výhonky Tartara obmotal jako provazy. Tartar si však uvolnil ruku a výhonky spálil na popel, který se pomalu snášel k zemi. Máchnul rukou a Dariu s Aldenem poslal energií rovnou k zemi. Elliot se pokoušel vstát. "Proč pořád vstáváte? Je to marné!" "Já ti povím proč!" řekla Daria držíc se za levé rameno. Elliot ji přerušil:"Kdybychom- kdybychom nebojovali a utekli..."vykašlal chuchvalec krve. "nikdy bychom se jí nemohli podívat do očí!"řevem dořekl Alden , který stál po boku Elliota a podpíral Dariu. Já to slyšela každé jejich slovo. Nový proud slz se mi vydral ven. Věří mi. Věří, že je v tom nenechám a já nemůžu nic dělat. Nemůžu čarovat. Copak to všechno bylo zbytečné? "Správně," zařvala Daria. alden kolem sebe vytvořil zelenou auru. Z jeho zad vyšlehly víhonky, které ho omotali jako brnění. Elliotovi zase ze zad vyšlehl oheň, který byl stejěn neprostupný, jako Aldenovo brnění. Daria je napodobila vodním stylem obrany. Nemůžu...zašeptala jsem, ale nikdo mne neslyšel. JE V TOM NECHAT! zařvala jsem a začala pěstmi tlouct do podlahy. Nemůžu čarovat, fajn, aleto neznamená, že se odsud nevytluču a je mi jedno, jak dlouho to bude trvat. Hlavně aby to bylo včas. Ruce jsem si brzy odřela na kost. Mezi cákanci krve, které se ztráceli v konstrastu barvy kamene, probleskovaly bílé klouby. bolest mne téměř oslepovala, ale já nemohla, nemohla přestat. Na povrchu se objevila prasklina. tloukal jsem ještě usilovněji, zatímco ostatní dostávali do těla. Prasklina se každou munutou zvětšovala a já byla v tu chvíli plná naděje a víry, že se odsud dostanu. V ten okamžik, kdy jsem našla svou víru jsem pocítila hřejivý pocit na hrudníku. Magie se mi vrátila. Zvedla jsem se na nohy a natáhla paže před sebe. Mocná energie silná jako světlo samo, prosím, pomoz mi, pomoz mi zachránit přátele! z mých dlaní vyšla energie silnější než kdy dřív. Roztřískala mé vězení na drobné střepy a já se zlehka snesla na místo, kde kámen stál, opět v mé velikosti. "Světlo, které proudíš celým mým tělem, ty co vyháníš vše temné a svítíš jako maják v šeru, prosím tě ještě jednou, pomoz mi!" vykřikla jsem. "Co se to děje?" vykřikl Tartatus, ale nechytal se. Síla zasáhla Tartara do zad až padl na kolena. Alden s Dariou a Elliot se po sobě podívali. Alden si setřel z koutku úst krev a odplivl si. Přikývli. Jako na povel se objevili po mém boku připraveni na všechno. Usmála jsem se. Napřáhla ruce a z energie kolem sebe vytvořila brnění. tartarus však bleskově švihl rukama a kolem něho se objevila smečka démonů z jiného světa ochotných splnit každé eho přání. Čtyřicet démonů na čtyři z pěti živlů, to nevypadá slibně. "Jdeme na to?" zeptala jsem se. "Dobře. nadávky si necháme na potom," řekl Alden. Démon mne pravou hnátou odhodil a já si při dopadu vyrazila dech. Ostatní na tom nebyli o nic lépe. tohle nemůžeme zvládnout. Všichni už byli vyčerpaní, magie si vyžaduje jako daň spoustu energie. Celé tělo jsem měla samý šrám a z prokousnutých rtů mi krev stékala v potůčcích. Otřela jsem si krev a ruku otřela o mech. Nesmíme to vzdát. Náhle se zvedl vítr. "Tali," vykřikla jsem. Všichni věděli, co to znamená. Jsme komplet. Všechny nás vír vyzvedl do vzduchu nad hlavy démonů. "věděla jsem to, věděla," vykřikovala jsem z plných plic. Uprostřed tornáda se točila vysokou rychlostí. Napřáhli jsme ruce před sebe a všech pět vln se spojilo v jednu. Démony to rozprášilo na úhledné hromádky popela a Tartara to smetlo pryč. Vyhráli jsme. talia se s námi vrátila do srubu. Stála jsem u dveří, když jsem pocítila prudkou bolest, když mne Alden praštil do hlavy, až jsem se zapotácela. "Tohle...už nikdy nedělej!" běsnil. "Omlouvám se. Elliot ke mě přistoupil s napřaženou rukou. Stiskla jsem pevně víčka očekávajíc druhou ránu. nic jsem však necítila. Pohlédla jsem mu do očí. na poslední chvíli se zarazil a místo herdy, kterou bych si zasloužila mne chytil jemně za krk a přitiskl k sobě, že jsme se dotýkali čely. Byla jsem celá rudá, ale on zašeptal."Prosím, už to nikdy nedělej, nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo...." Daria se rozbrečela a objala mi nohy, víše nedosáhla=) Chytla jsem ji kolem ramen. "Zůstaneš s námi?" otočila jsem se na Taliu. "Co mi zbývá, když to beze mne nezvládnete?" zeptala se nafoukaně. "Tak hele, barbíno, takhle s Cass nemluv," zavrčela Daria.
"Jak je to možné? Jak se mohla dostat zkamene?" zoufal Tartarus v rukou třímajíc rudé střípky kamene. "Ale ještě jsem nezkončil!"

Nová várka

17. ledna 2008 v 15:07 | kokkki=) |  Vtipy=)
Zvířátka jsou v lese a mají dlouhou chvíli. Uspořádají tedy soutěž o nejlepšího vtipálka. Jediná pravidla jsou, že když soutěžící řekne vtip a někdo se nezasměje, soutěžícího sežerou. První je jelen. Řekne vtip, všichni se zasmějou, kromě želvy. Tak sežerou jelena. Jako druhá se přihlásí zebra. Všichni se zasmějou, jen želva nic. Tak sežerou i zebru. Další jde na řadu krokodýl. Řekne vtip a všichni se smějí až se za břicha popadají, jen želva nic. Sežerou tedy i krokodýla. A želva řekne: "Ha, ha, ha. Jelene, to bylo dobrý!"
...........................
Jde policajt po ulici a najednou slyší zapískání. Otočí se a co nevidí. V okně sedí papoušek a ten na něj začne křičet: "Policajte blbej, ty vymatlanej, vygumovanej policajte." Policajt se naštve a strašně papouškovi vynadá. Další den se situace opakuje. Policajt opět papouškovi vynadá a navíc mu pohrozí, že jestli mu bude zase někdy nadávat, tak ho zastřelí. Příští den jde policajt stejnou ulicí. Ozve se zapískání, policajt se otočí, už sahá po pistoli, když vtom se z okna papoušek ozve: "Však ty už víš."
................................
Pepíček si v drogerii vybírá prací prášek. Vybere pětikilové balení. Pokladní se ho s úsměvem ptá: "Copak chlapečku, máš hodně špinavého prádla," "Ne, žádné prádlo, psa." "Ale chlapečku, psa bys měl mýt něčím jiným, pejskovi by mohlo být špatně a mohl by i umřít!" Pepíček si to nedal vymluvit a prášek koupil. O týden později přišel koupit lak na vlasy. Paní pokladní chtěla vědět, jak se má pejsek. Pepíček nasadil smutný výraz: "Pejsek mi umřel." Pokladní: "A neříkala jsem ti, že prací prostředek není nic pro pejska?" "Nemyslím, že mu ublížil prací prášek." utrousil Pepíček. "Ne? A co ho tedy zabilo?" "No, myslím, že to bylo to odstřeďování."
....................................
Jejich autorky nejsou nijak zaostalé. Jsou to právničky, tyto otázky a odpovědi totiž vesměs padaly v soudní síni. Z úst soudkyň a obhájkyň:
  • "Je to pravda, pane doktore, že pokud někdo zemře ve spánku, neví o tom až do rána?"
  • "Vás nejmladší syn, ten dvacetiletý, kolik je mu let?"
  • "Byl jste přítomen, když byl pořízen vás snímek?"
  • "Byl jste sám, či o samotě?"
  • "Byl jste to vy, nebo vás mladší bratr, kdo byl zabít ve válce?"
  • "Zabil vás?"
  • "Jak daleko od sebe byla vozidla v okamžiku nárazu?"
  • "Chápu to tak, že jste tam zůstal až do svého odchodu?"
  • "Kolikrát jste spáchal sebevraždu?"
  • Otázka: "Takže datum početí vašeho dítěte bylo pátého srpna?"
Odpověď: "Ano."
Otázka: "A co jste v tu dobu dělala?"
  • Otázka: "Takže ona měla tři děti?"
Odpověď: "Ano"
Otázka: "Kolik mezi nimi bylo chlapců?"
Odpověď: "Žádný."
Otázka: "Byla mezi nimi nějaká děvčata?"
  • Otázka: "Takže ty schody vedly dolů do sklepa?"
Odpověď: "Ano"
Otázka: "A ty schody vedly také nahoru?"
  • Otázka: "Vy jste podnikl poměrně dalekou svatební cestu,že?"
Odpověď: "Ano, jel jsem do Ameriky, paní soudkyně."
Otázka: "A vzal jste s sebou svou novou ženu?"
  • Otázka: "Jak bylo ukončeno vaše první manželství?"
Odpověď: "Smrtí."
Otázka: "A či smrti došlo k ukončení manželství?"
  • Otázka: "Můžete tu osobu popsat?"
Odpověď: "Byl střední výšky a měl plnovous."
Otázka: "A šlo o může či ženu?"
  • Otázka: "Doktore, kolik pitev jste vykonal na mrtvých?"
Odpověď: "Všechny mnou vykonané pitvy byly vykonány na mrtvých."
  • Otázka: "Jste kvalifikován k podávání vzorků moči?"
Odpověď: "Odmalička."
  • Otázka: "Doktore, než jste započal pitvu, zkontroloval jste tep?"
Odpověď: "Ne"
Otázka: "zkontroloval jste krevní tlak?"
Odpověď: "Ne"
Otázka: "zkusil jste nalézt známku dechu?"
Odpověď: "Ne"
Otázka: "Takže, je možné, že při započetí pitvy byla pacientka stále naživu?"
Odpověď: "Ne"
Otázka: "Jak si můžete být tak jist?"
Odpověď: "Protože její mozek ležel ve sklenici na mém stole."
Otázka: "Nicméně, je i přesto možné, že byla stále naživu?"
Odpověď: "Je možné, že byla stále na živu a vydělávala si jako právnička."
.........................................
Jak poznáte, že jste závislí na internetu? Při psaní čehokoliv píšete za každou větou.com.
Cestou na záchod říkate že jdete downloadovat.
Na stěnách školních záchodků hledáte HTML adresy.
Všichni vaši přátelé mají ve jménu @ (zavináč).
Posmíváte se lidem, kteří mají pomalejší modem.
.........................................
Proč z kanceláře? Není tohle ukázka byrokratického myšlení?

Pán řekl Noemovi: "Za šest měsíců na zem sešlu déšť, který bude trvat čtyřicet dní a nocí. Voda zaplaví celou zemi, hory i údolí, a všechno zlé bude zničeno. Chci, abys postavil archu a zachránil pár zvířat od každého druhu.. Tady na ni máš plány." Šest měsíců uplynulo jako voda. Obloha se zatáhla a začal padat déšť. Noe seděl na dvorku a plakal.

"Proč jsi nepostavil Archu, jak jsem ti přikázal?" zeptal se ho Bůh. "Odpusť mi, Pane, " řekl Noe. "Snažil jsem se seč jsem mohl, ale stalo se tolik věcí. Plány, které jsi mi dal, město neschválilo, a tak jsem musel nechat udělat nové. Pak jsem měl další problémy, protože město tvrdilo, ze Archa je nepovolená stavba, takže jsem musel běžet na katastr sehnat si k ní povolení.

Lesnická správa požadovala povolení ke kácení stromů, a byl jsem žalován Ochranáři zvířat, když jsem se snažil pochytat ta zvířata. Ministerstvo životního prostředí požadovalo vyjádření o ekologických důsledcích záplavy. Vnitro ode mě chtělo předběžné plány šíření vody. Na finančním úřadě zablokovali má aktiva, protože tvrdili, že se snažím vyhnout placení daní tím, že opustím zemi. Úřad práce měl podezření, že ilegálně zaměstnávám Ukrajince, takže jsem musel dokazovat opak. Je mi líto, Pane, ale nemohu Archu dokončit dříve než za pět let."

Najednou přestalo pršet, obloha se vyčistila a vysvitlo slunce. Noe se podíval vzhůru a zeptal se: "Pane, znamená toto, že nebudeš ničit náš svět?" "Správně," odpověděl Bůh. "Úřady to už udělaly za mě.."
..............................................
Tohle je pohádka pro dospělé...

Večerniček o daních,

Milé děti, dnes si povíme něco o daňových úlevách.

Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun,sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatąí, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd.

Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pan, ukázal na desátého, nejbohatąího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomupřijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes. A takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové
úlevě,mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací...

Poznámka poctivého čtenáře:

Musím složit velkou poklonu!!! Nic lepšího k naší daňové soustavě jsem ještě nikdy neslyšel! Bohužel prvních pět strávníků nemá přístup na internet a tuto výpověď doby si nepřečte a další dva strávníci to nepochopí a stejně budou dále mlátit toho desátého !

Moc těch co dokáží věřit-5.Kapitola

17. ledna 2008 v 14:35 | kokkki=) |  Moc těch co dokáží věřit- 1.díl
Ráno mne probudil hluk. Alden s Dariou mě šli vzbudit. Alden rozevřel dveře a zděšeně se podíval, jak spím opřená o Elliotův hrudník. Také ještě tvrdě spal s pravou rukou kolem mých ramen. Alden pozpátku vycouval na chodbu, dokud nenarazil na stěnu a nesednul si na zadek. Daria vyskočila na postel a lehce nám zatřásla rameny. "Cass, Elle, vstávejte, již jsme skoro na místě." Otevřela jsem oči a zamrkala. Elliot se posadil stejně rudý jako v tu chvíli já. Alden se mnou už ani nepromluvil. Nechápu proč, co se stalo. Byl podivně tichý a zaražený. Vystoupily jsmeu úpatí zasněžených vrcholů. "Jak je to daleko?"zeptala se Daria. "Deset kilometrů tamtím směrem," ukázala jsem směrem k vrcholu nejmohutnější hory přímo naproti nám. "Děláš si legraci, viď Cass, to je moc daleko," řekla Daria drkotajc zuby. Elliot si sundal plášť a přehodil jí ho přes ramena. "Na, bude ti tepleji," řekl a usmál se. Na darie plášť prapodivně vlál, jak jí byl veliký, ale nevadilo to. kluci šli napřed a já šla trochu pomaleji, aby nám naše maličká stačila. Udýchaně si sedla na balvan. "Já-já už nemůžu," ztěžka popadala dech. "Kluci, zastavte se!" zakřičela jsem tak, abych nespustila lavinu. "Co se dějě?" zeptal se Elliot. "Za prvé: Daria již nemůže a za druhé: zavřete všichni oči." "Proč, co se děje?" "Udělejte, co říkám!" Posledních třicet metrů jsem je vedla, aby se neporanili. Nakonec jsem je rozestavila do řady vedle sebe. "Tak, teď můžete otevřít oči." řekla jsem hrdě. Stáli na hřebenu hory a hleděli do malého údolí, kde nebyl sníh. zelená tráva svítila pestrými květy polních květin, a bylo slyšet zurčení vodopádu modrého jezírka. V lese pobíhali srnky a veverky předváděly svá akrobatická umění na stromech. Uprostřed té kouzelné nádhery byl prostorný srub s emblemem na dveřích. V tu chvíli jsem se musela praštit do čela. Ten obrázek já přece znám, vždyť to samé znamení se mi objevilo na zádech, jak jsem to jen mohla přehlédnout? proč jsem si nevzpomněla na obrázek, na který jsem koukala roky. Seběhli jsme dolů posíleni tou nádherou. Nikdo nic neříkal. Pouhá slova nestačila, aby vyjádřila krásu této lidmi opomenuté krajiny. Každému jsem přidělila pokoj, a nechala, ať se ubytují. Sama jsem si vlezla do svého pokojíčku a vzpomínala. Něžně jsem vzala do rukou fotoalbum, které jsem měla schované pod polštářem a otáčela jeho listy. Vzpomínala jsem na svou rodinu, i když adoptivní, milovala jsem je. Uvidím je ještě někdy? Pohled mi padl na fotku malého zrzavého chlapce, se kterým jsem si doma často hrávala, než jsme se přestěhovali dál od tohoto krásného místa. Byl to můj nejlepší kamarád, se kterým jsem snila, že jednoho dne najdeme naše tajné místo, o kterém nebude vědět nikdo krom nás dvou. Našli jsme ho pouhé dva kilometry odsud. Slíbili jsme si při loučení, že tam se jednoho dne sejdeme, ale pak naši ukrytou jeskyni zavalily tuny kamení, takže od té doby jsem tam nebyla. Posadila jsem se na parapet a myslela na minulost. Svítilo slunce a já si vychutnávala jeho doteky. Přála bych si, aby nebyl žádnej kretén, který vysává z Othionu energii. Přála bych si, aby více jak polovina věcí se nikdy nestala. Přesto...jsem také trochu šťastná, že se to stalo. Nevyznám se ve svých pocitech. Nevyznám se sama v sobě. "Cass!" zavolala Daria a rozrazila dveře. "Co chceš, špunte?" zeptala jsem se. "Máme hlad, kde tu najdeme něco do žaludku?" "Jo, jasně," začala jsem se přehrabovat v bagáži, dokud jsem nenašla čtyři tuny konzerv, které mi ani nedělalo problémy najít hned na první pokus, jelikož jsem si o hromady z nich ukopla malíček. Uvařili jsme s Dariou guláš a Alden zatím prostřel a nakrájel chleba. Elliot však opšt někam zmizel. Nikdo na něj nechtěl čekat, tak jsme se do toho rovnou pustili. "jdu ho najít," řekl Alden za ani ne půl minuty. "Napřed se snad najíš, Ale," řekla Daria. Vzápětí však vytřeštila oči na Aldenův prázdný talíř. "Je tak rychlí," řekla, ale Alden byl už pryč. "Ubožák jeden zatracenej!" vrčel, zatímco procházel krajinou. Netrvalo dlouho a našel ho v hustší části lesa. Ozval se výkřik bolesti. Alden běžel na místo, odkud ho slyšel. Elliot ležel na zemi a ztěžka dýchal. Co to dělá? pomyslel si Alden. Elliot se s námahou zvedl ze země a jakž takž vzpříma se postavil. Alden si všiml staré lípy, ze které byla sedřená veškerá kůra. Elliot napřáhl nohu a vší silou kopl do stromu až se na jeho hlavu sesypala dávka zeleného listí. Vyskočil do vzduchu, zatočil se a kopl znovu do stejného místa. Alden ho pozoroval asi dvě hodiny. z Elliotových nohou stékaly pramínky krve, které na mechu nechávaly tmavé skvrny. elliot vytáhl z váčku, který měl položený o kousek dál obvazy a omotal si lýtka, aby zastavil krvácení. Vyskočil na nohy a do stromu začal bušit pěstmi. Tvrdé dřevo mu rozedíralo klouby, ale nepřestával. V kmeni byla již vyražená velká díra sahající do poloviny. náhle se Elliot zarazil a pohlédl směrem, kde stál Alden. "Co tu chceš?" zeptal se. "Prošvihl jsi večeři, ty magore," zavrčel Alden. "Proč jsi tak protivný?" zeptal se Elliot a začal si čelo osušovat potrhaným tričkem. "Tak my vás ráno najdeme ležet na sobě a pak děláte jako by nic, to je pěkně sprostý!" "Jo tohle," usmál se Elliot. Kdyby byl vztek vidět, ten Aldenův by zaplnil celé údolí. "Mohli jste něco říct, mohli jsme vás nechat ještě chvíli...abyste..." "Promiň, ale mám hlad, jako vlk, popovídáme si někdy jindy. Elliot se odbelhal směrem ke srubu, Alden nasupeně za ním. elliot se s chutí zakousl do čerstvého chleba a pomalu vychutnával jeho chuť. Vyzbrojen lžící se pustil do guláše a slastně přivíral oči. Daria si hrála brčkem s vodou ve sklenici. Nechávala ji vyletět do vzduchu a pak vytvářela obrázky. zkoušela udělat i můj portrét, ale pokaždé jsem měla oči jako míč na basket=) Elliot pak každému zadal tréninkový program, který pro něho vytvořil. Daria radostně vyběhla ven a začala. Já jsem byla také na odchodu, když jsem se zarazila. Zahleděla jsem se na Elliotovi ruce "Co to má znamenat?" zeptala jsem se. Elliot ruce rychle schoval pod dlouhými rukávy svého pláště. "To nic, jen jsem byl cvičit." řekl prostě. nic jsem nenamítala, vždyť jsem dělala to samé. Ale bolelo mě, že musí kvůli mě trpět. Vzala jsem do rukou dva kbelíky vody, do každé jeden a předpažila jsem. Bolely mne ramena, ale začala jsem dělat pomalé dřepy. Nesmím už nic zkazit.....i kdybych měla zemřít, musím je chránit. S bojovným výrazem v očích jsem přidávala tempo. Bolely mne ruce, o nohou nemluvě ale elliot a ostatní se snaží, nemůžu je v tom nechat!
Zdál se mi sen. tartarus klečel v chrámu před oltářem a modlil se. modlil se o pomoc. Prosil kohokoli, kdo by ho vysvobodil z agonie, kterou prožívá. S trhnutím jsem se probudila. Venku byla ještě tma a všichni pravděpodobně spali. Ani ptáček nezazpíval. Ani vlk nezavyl. Vylezla jsem z postele a vyšla na verandu. *Pojď za mnou* slyšela jsem Tartarův hlas. Bála jsem se, ale šla jsem, kudy mi říkal, až jsem se ocitla na opuštěné planetě v dobré vzdálenosti od srubu. "Tak ca chceš? Vím, že seš tady, ty grázle, tak se ukaž!" zařvala jsem z plných plic. "tak hele, spratku, kdybych nemusel, nechodil bych za tebou, ale tohle je důležité. Již nesloužím nesmrtelnému vládci, prchnul jsem." "COŽE? Děláš si ze mě prdel? a to je ten jediný důvod, proč jsi přišel?" zeptala jsem se. "Ne, potřebuji tvoji pomoc. v jeskyních je podle legendy kámen a pokud ho získáme, můžeme nesmrtelného vládce porazit jednou provždy." "Co to je za šutr?" "Je to Kámen osudu, nebo Kámen mudrců, lidi ho nazívají různě. Vím, že je někde tady! musíme ho najít." "Počkej, počkej, pijavice, jak to myslíš my?" "Musíme spolupracovat, jinak Othion i Země zmizí navěky." "Fajn. Dojdu pro ostatní." "Ne. Trvalo by to moc dlouho, musíme jít sami." řekl Tartarus. "Mě se to nezdá." zavtěla jsem hlavou pochybovačně. "Každou minutu jsme blíže nicotě. Cožpak nechceš ochránit své přátele? Jediná naděje, že přežijí jsme teď mi dva. Ty a já, pospěšme si." "Fajn," zavrčela jsem a nechala se vést tartarem směrem, kterým ukazoval. Čím déle jsme šli, tím víc jsem si uvědomovala kam jdeme. V té oblasti bylo přeci naše tajné místo. Nakonec se Tartarus sklonil nad kusy kamení, které zatarasily vchod. Položil na to místo celou svou dlaň a kamenné kusy se proměnily v prach. Celou dobu jsem byla ve střehu. Nevěřila jsem mu. Kdo by se taky divil, že? Kráčeli jsme pro mne známými chodbami. hladila jsem drsnou stěnu, až jsem narazila na naše vyrytá jména. Bylo to tak dávno. Vstoupili jsme do chodbi, kde jsem ještě nikdy nebyla, stále hlouběji a hlouběji do nitra hory. Vešli jsme do prostorné jeskyně, uprostřed niž byl oltář, na němž ležel vztyčený kámen rudý jako krev. tartarus se k němu hrnul a chtěl ho vzít do rukou. Chytla jsem ho za zápěstí a kámen vzala sama. V tu chvíli se ozval hrom smíšený s Tartarovým smíchem. Cítila jsem, jak ze mě pomalu vyprchává život. Kámen ze mě vysával veškerou energii. byla to past!