Bohuši Kočury

22. listopadu 2007 v 13:33 | Prokop Filcík |  VAŠE SOUTĚŽNÍ PŘÍBĚHY
Bohuši-Kočury
Byl letní večer , stromy śuměly ve větru a vítr si pohrával s listím které předčasně opadalo ze starého dubu naproti hostinci.Pan Yakumo seděl na prahu svého domu a přemýšlel nad tím co mu zrovna řekla jeho žena "Nech už ten případ na pokoji , nemůžeš se tím pořád trápit" , znělo mu v hlavě.Yakumo vstal vypadal jako že se rozhodl a přešel přes ulici do své policejní kanceláře otevřel šuplík ve stolku a vytáhl složku s názvem Bohuši-Kočury , chvíli nad složkou dumal pak jí zařadil do nevyřešených případů.Doma se pořádně najedl a uložil se ke spánku.Najednou seděl u stolu a před ním zkrvácený obličej a on věděl že patří Bohušimu-Kočurimu ,Kočury k němu vztáhl zmrzačenou ruku a prosil ho o pomoct pan Yakumo mu ruku podal a cítil jak umírajícímu chladne ruka , vzhlédl a viděl že drží vlastní ženu která v druhé ruce držela tác s jídlem a rýžovým vínem poté se zpoza jeho ženy vynořil stín , obrovitý stín převyšující všechno ostatní a pořád rostl každou chvíli se už musel dotknout stropu ale nestalo se tak , spíš jako by místnost rostla s ním ale přitom byla stejně velká.Yakumo se zděsil , stín se začal sklánět k němu samotnému ,pohltil jeho ženu a ukázal svou tvář.Yakumo se probudil byl zpocený od hlavy k patě , vyběhl z domu a už byl v kanceláři , otevřel šuplík s nápisem odložené případy a vytáhl případ Bohuši-Kočury , opět složku vložil do svého šuplíku a na slova své ženy úplně zapomněl.
Poté co si šel zase lehnou ,aby se probudil do krásného všedního dne , potkal na ulici před hostincem ženu která mu nápadně připomínala něco na co si nedokázal vzpomenout , avšak nad tím zavrtěl hlavou a šel do své kanceláře.
Pořád mu vrtal hlavou onen záhadný případ rozporcovaného člověka na 200 kusů.Yakumo si sedl do své sedačky zapálil si a přemýšlel nad případem , jak někdo mohl udělat tak strašnou věc ještě ke všemu kudličkou na houby s chirurgickou přesností , zvedl se mu žaludek , "Jak proboha mohl udělat někdo něco tak strašného?" ptal se sám sebe nahlas.
Chvíli tak seděl a pořád dokola přemítal nad tím strašným činem , když jeho myšlenky přerušilo zaklepání.Yakumo šel otevřít a zjistil že za dveřmi stojí ta žena která mu na ulici připomněla něco o čem neměl ani tušení, pozval jí dál."Co si přejete dámo?" zeptal se zdvořile "já sem přišla vypovědět svědectví o vraždě mého vzdáleného příbuzného Bohušiho-Kočury" Youkumovi poskočilo srdce , že by se konečně případ pohnul z mrtvého bodu? "viděla jsem , těsně před tím než se ozval výkřik , jak ulicí prochází velký stín , tedy byl to člověk ale vrhal velký stín" v očích ženy se zračil strach.Yakumo se rozhodl jí ještě jednou pořádně vyslechnout dokud si nebyl jistý že zní vyždímal všechno , pak jí dal pokoj.Když večer zase ulehal do postele nemohl myslet na nic jiného než na obrovského muže který malým nože na houby řeže stařičkého Bohušiho.
Opět seděl na židli a před ním zkrvácený Bohuši a vztahoval k němu ruku , Yakumo zaváhal ale nakonec mu ruku podal , místo Bohušiho tam teď seděla jeho žena která v druhé ruce držela tác s jídlem , zpoza jeho ženy vyskočil stín rychleji než minule a také rychle rostl rychle pozřel jeho ženu a ukázal mu tvář , teď se ovšem Yakumo neprobudil koukal do své vlastní tváře , zděsil se.Yakumo promluvil "kdo-kdo jsi?" "já jsem ten kdo jsem , jsem slunce i měsíc jsem ten kdo je každý i nikdo , kdo byl a bude" odpověděla tvář a změnila se na tvář oné ženy.
Ráno se vesnicí rozlehl křik "Yakumo je mrtev , Yakumo je mrtev" povídalo se , "žena ho prý našla v posteli , chápete v posteli , jak ho tam mohla najít?! To nespaly spolu? Ne oni se přece chtěli rozejít!" povídalo se.Lidé sice jsou už ve 23století ale pořád se nesou drby a pořád se pomlouvá a pořád se vraždí pořád , pořád ……POŘÁD.
Yakumo byl obklopen bílím světlem stál nahý někde na světlém náměstí stál sám , dlouho a dlouho až se k němu donesl zpěv z blízké budovy , ohlédl se viděl jak k němu přistoupil jistý muž , byl to Bohuši-Kočury .Kočury byl veselý usmíval se od ucha k uchu "co se stalo?" zachraptěl Yakumo "co by se mělo stát?
"Jak jsem umřel?"
"to není důležité" " jak to? Proč? Kdo zabil vás?
"TO NENÍ DŮLEŽITÉ" opakoval Bohuši.Yakumo však opakoval dál "Kdo vás zabil!
"to už není důležité" "KDO!" "není důležité" vzdoroval Bohuši , Yakumo ho chytil pod krkem "KDO!" Bohuši se zatvářil zděšeně "to ..ne ……takhle……ne.." "kdo" zeptal se důrazně Yakumo "Byl byl byl to ten , ty ………ona! , vaše žena…." Yakumo Bohušiho upustil na zem , a sám padl na kolena , takže jeho žena , jeho vlastní žena …žena.Bhouši se postavil a sklonil se k němu a ještě dodal a sotva popadal dech " vaše žena a ta žena kterou jste vyslýchal", Yakumo se vzpřímil , ještě byl naděje , neděje že jeho žena to neudělal úmyslně.Pan Yakumo ze vzepřel ,vzepřel se samotné smrti , musí to vyřešit , musí to vyřešit , MUSÍ!.Probral se ležel v rakvi a nad ním se skláněla jeho žena , otevřel oči.
Jeho žena na něj chvíli shlížela a pak omdlela padla na zem vedle svého bratra který jí podpíral avšak neudržel.Yakumo vstal chytl svojí ženu a prudce jí posadil na sedačku v kostele , zeptal se jí "Tys zabila Bohušiho?" žena která se sotva stačila probrat zavzlykala a zaraženě kývla, s Yakumou se zatočil svět , jeho vlastní žena , žena detektiva který vyřešil už tolik případů a zavřel toliko vrahů a zlodějů.Yakumo s postavil a odkráčel z kostela.
Na ulici se rozhlédl a skočil po ženě která mu připomínala něco na co si nedokázal vzpomenout a pevně jí uchopil "proč!" žena odpověděla "Já jsem která jsem , jsem ta co byla je a bude , jsem slunce i měsíc" Yakumo vzteky zařval "proč si to udělala?" žena se zachechtala "on byl ten co je i není ob byl DOBRO! , já jsem ZLO!" Yakuma se zamyslel chytl ženu po krkem a silným škubnutím ji zlomil vaz.
Od té chvíle chodí dobro se zlem po světě v nefyzické podobě , ne že by předtím chodila ale teď už nechodí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

CLICK=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama